Jaká je vaše hodnota?

Kdesi v našem nitru většinu z nás trápí pocit, že za mnoho nestojíme. Tento pocit mají lidé obou pohlaví, všech ras a věkových skupin. Denně jsme vystaveni tlaku nereálných očekávání, velkých nadějí a nadměrných požadavků. Když se nám pak nedaří očekávání naplnit, když se nám zhroutí naše představy a sny, jsme sami ze sebe rozčarovaní a zklamaní. Pocity méněcennosti trápí už malé děti, ale zvlášť bolestně se projevují u mladých lidí v období dospívání. Mnozí dospívající prožívají hořké zklamání z toho, kým jsou, jak vypadají a čeho dosáhli. S nízkým vědomím vlastní hodnoty se musejí vyrovnávat i starší lidé, kteří žijí ve světě oslavujícím mládí a krásu. Jako by bylo pro lidi čím dál těžší přijímat se takoví, jací jsou, a mít se rádi.

Co znamená mít rád sám sebe?

Každý z nás v sobě nosí obraz sebe sama. Odráží se v něm naše představa o tom, jací jsme. Pokud se máte zdravě rádi, znamená to, že jste přijali sami sebe. Nemá to nic společného s nafoukaností nebo falešnými nároky. Naopak, přijímáte se se všemi nedostatky a přednostmi. Cítíte, že si zasloužíte respekt druhých. Jste si vědomi toho, že čas od času jednáte hloupě, ale víte zcela jistě, co máte dělat. Naučili jste se využívat své přednosti a vyvažovat nedostatky. S tím, co nemůžete změnit, jste se naučili žít. Přijímáte sami sebe jako hodnotnou bytost. Zdravé sebevědomí vám umožňuje lépe chápat druhé. Jste k jejich chybám stejně tolerantní jako ke svým. Odlišnosti druhých vás už neodradí ani nezastraší, na­opak, umíte je ocenit.

Projevy méněcennosti

  • Nejste sami sebou. Ve společnosti se snažíte skrýt svoji nejistotu za falešnou maskou a pokoušíte se oklamat sebe i ostatní.
  • Přecitlivělost ke kritice i chvále. Způsob, jak přijímáte pochvalu, naznačuje, jak si vážíte sami sebe.
  • Snění za bílého dne. Snění je snaha uniknout ze skutečnosti. Každý člověk se občas zasní. Jenže ten, kdo trpí hlubokými pocity méněcennosti, stráví ve svých fantaziích podstatnou část svého času.
  • Snížená výkonnost v práci. Vaše pracovní výsledky přímo úměrně odpovídají tomu, jak hodnotíte sami sebe. Mnoho lidí pracuje v podřadném zaměstnání jen proto, že se podceňují.
  • Neustálé rozebírání toho, co se stalo, co jste měli udělat a jak jste se měli zachovat. Takový člověk má sklon znovu prožívat svoje omyly a zkraty a neustále nad nimi naříkat.
  • Kritičnost vůči ostatním. Vaše známá se stále chlubí svým domovem, bazénem, autem atd., zatímco věci druhých neustále haní. Proč takhle jedná? Má strach, že ji nikdo nepřijme takovou, jaká je. Její chvástání je jen pokusem přesvědčit sebe i okolí, že skutečně za něco stojí. Kritizováním druhých se snaží dokázat, že je lepší.
  • Přijímání kritiky druhých. Způsob, jakým přijímáte kritiku druhých, říká něco o tom, jak si ceníte sami sebe. Přijímáte ji velkoryse? Nebo se užíráte pocitem křivdy a stáhnete se do sebe? Dokážete tomu, kdo vás kritizuje, poděkovat a zhodnotit to, co vám říká? Nebo se rozzlobíte a začnete útočit?

Nyní už byste měli být schopni odhadnout, jak jste na tom se svým sebevědomím. Ale nebuďte na sebe zas moc přísní. Pamatujte si, že každý z nás zápasí čas od času s pocity méněcennosti!

Rizikové slůvko „JENOM“

Hovořil jsem s jednou svojí klientkou a ta mi na otázku, jaké je její povolání, odpověděla: „Já jsem jenom zdravotní sestra.“ Jenom. (Aha, ona není paní doktorka, ona je jenom zdravotní sestra.) Odpověděl jsem jí, že si rukou sester velice vážím, protože když jdu k svému panu doktorovi na odběr krve, pokaždé žádám, aby mi ji vzala sestřička, které se to vždy povede napoprvé. Panu doktorovi jsem dával minimálně patnáct pokusů. Musel jsem jí trochu zvedat sebevědomí.

Přijde jiný klient a já mu dávám stejnou otázku: „A co vy děláte?“ „Já jsem jenom truhlář,“ odpoví. A já říkám: „Páni dobrý, jenom? A když uděláte okna, jdou zavřít?“ On říká: „Všechna.“ Já říkám: „Tak to máte zlatý ruce. Doma máme dvě okna ještě z národního podniku a nikdy nešlo pořádně zavřít ani jedno.“

Max Kašparů

Následky nízkého sebevědomí

Malé sebevědomí omezuje schopnost milovat a přijímat druhé. Z moderních psychologických studií vyplývá, že pokud lidé nemají zdravě rádi sami sebe, nemohou milovat ani druhé. Naše schopnost milovat a přijímat lásku od druhých je přímo úměrná naší lásce k sobě samým.

Malé sebevědomí ovlivňuje výběr životního partnera. Člověk, který si sám sebe neváží, si často vybírá partnera, který jej bude shazovat, kritizovat a podceňovat. Proč? Aby se živil pocity, na které byl dosud zvyklý. Nebo si naopak zvolí partnera, který je přímo vzorem šikovnosti. Pak bude neustále neúspěšně srovnávat svůj život s tím, čeho chtěl dosáhnout sám. Říká se tomu také „snaha o obnovení minulosti“, kdy se dotyčný srovnával s jinými a nikdy nebyl dost dobrý.

Malé sebevědomí ovlivní také budoucnost vašich dětí. Děti z vašeho postoje k životu poznají, že si sami sebe nevážíte. Podvědomě budou tyto sklony k sebepodceňování přebírat.

Malé sebevědomí ovlivní i váš sexuální život. Pod dojmem toho, že nemáme ideální proporce, odmítáme své tělo a nedokážeme připustit, že by mohlo být pro někoho svůdné. Může to vést až tak daleko, že se budete svlékat jen v koupelně a začnete se vyhýbat sexuálním vztahům.

Malé sebevědomí způsobuje zahořklost vůči okolnímu světu. Pokud nejsme spokojeni s tím, jací jsme nebo co děláme, začneme si myslet, že nás život nějak ošidil, že nám svět něco dluží.

Malé sebevědomí nám brání navazovat opravdové přátelství. Když nemáme sami sebe rádi, nejsme schopni adekvátně reagovat na oslovení druhých a také druhým bráníme, aby nás oslovili. Jste-li přecitlivělí na to, jak vypadáte nebo co si o vás myslí druzí, nebudete schopni se zaměřit na potřeby jiné osoby.

Malé sebevědomí odvádí pozornost k falešným cílům. Pokud máte pocit, že jste v něčem naprosto neschopní, nezakrývejte to drahým oblečením nebo jinými domnělými potřebami. Místo toho najděte na sobě něco, v čem vynikáte. Rozvíjejte svůj charakter. Vaše vnitřní kvality se pak projeví i navenek.

Naučte se mít rádi sami sebe

Neexistuje snadný klíč k řešení hlubokých problémů méněcennosti. Je možné však využít několik způsobů, jak si představu o sobě vylepšit.

Udělejte si inventuru svých silných a slabých stránek. Na list papíru si napište všechny svoje nedostatky. Až si všechno sepíšete, zatrhněte to, co vás trápí nejvíc. Znovu si seznam projděte a napište, co uděláte pro to, abyste věci, které jste zaškrtli, změnili. Pak sepište všechny své přednosti, silné stránky, schopnosti, nadání, které na vás druzí obdivují. Pomůže vám to uvědomit si svoji hodnotu a možnosti, kterými disponujete.

Změňte svoje myšlení. Vědci provedli jeden zajímavý experiment. Tři skupiny studentů se měly snažit hodit míč do basketbalového koše. První skupina to dvacet dní trénovala. Druhá skupina netrénovala vůbec a třetí skupina neházela s míčem, ale dvacet minut denně si soustředěně představovala, že hází míč do koše. Jestliže studenti ve své představě koš minuli, museli se opravit. První skupina, která trénovala, si zlepšila skóre o 24 %. Skupina, která netrénovala, se nezlepšila vůbec. Třetí skupina, která trénovala pouze v myšlenkách, se zlepšila o 23 %! Změna myšlení a představa, že jste úspěšní, pomáhá k úspěchu.

Naučte se kompenzovat. Kompenzovat znamená nahradit to, co nemůžete změnit, něčím jiným. Buďte k sobě fér a nezveličujte své nedostatky jenom proto, že vám je druzí předhazují. Zdůrazněte jiné vlastnosti, které máte. Uvědomte si své hranice. Potom nebudete mít důvod odporovat těm, kdo vám vaše vlastnosti připomínají. Pokud si nepřipustíte porážku, nemohou vám nějaké vaše handicapy zruinovat život.

Rozvíjejte vnitřní hodnoty, které podporují váš kladný vztah k sobě samému. Naučte se využívat své schopnosti. Soustřeďte se na určité nadání, vlastnost nebo koníček a začněte je rozvíjet. Cvikem získáte sebedůvěru. Postupně se vysoukáte z ulity a stane se z vás skutečná osobnost. Nečekejte ale zázraky přes noc. Dopřej­te své proměně čas. Svého strachu z neúspěchu a katastrofických myšlenek se zbavíte jenom tak, že je nahradíte důvěrou. V době, kdy se zbavujete starých postojů, k sobě buďte laskaví.

Nikdy se nesrovnávejte s ostatními. Nesnažte se s nikým soutěžit. Ve skutečnosti nejste ani nadřazeni, ani podřízeni. Vy jste prostě vy. Jste jedineční, tak se přestaňte srovnávat s druhými.

Darujte něco ze sebe druhým. Když pomůžete nést problémy někomu jinému, budou vaše vlastní problémy vypadat méně hrozivě. Nebudete mít čas utápět se v sebelítosti. Vždycky je někdo, kdo je na tom ještě hůř. Zapojte se do nějaké charitativní činnosti. Když jedete autem, svezte někoho, kdo auto nemá. Vyslechněte toho, kdo má problémy. Nejlepším lékem na sebelítost je zájem o druhé.

Minivýrobci maxikomplexů

Existují jedinci, kteří sami sebe nemohou přijmout a být se sebou zdravě spokojeni z nejrůznějších důvodů. Narodili se svobodné matce, mají jinou barvu pleti, trpí vadou řeči, jejich otec byl v kriminále, nemají značkové oblečení…

Jinou kategorií jsou tzv. minivýrobci „normiček“. Ti si sami zadávají úkoly, a pokud se jim je nepodaří splnit, propadnou pocitu méněcennosti. Trpí tím především ženy. Jsou samy se sebou spokojené, až když se jim podaří splnit všechno, co si naplánovaly.  

Taková žena po příchodu z práce povleče postele, vyžehlí, udělá večeři, nandá prádlo do pračky, před půlnocí uvaří na víkend, kolem půlnoci umyje schody, po půlnoci, pokud sousedé netlučou na stěnu, vyluxuje celý byt. A když padne do postele, začne se nenávidět a tlačí ji výčitka, že je k ničemu, protože ještě nestačila utřít prach z trámů na půdě a naučit se padesát anglických slovíček do zítřejšího jazykového kurzu…

Max Kašparů

Budování sebeúcty u dítěte

Nízké vědomí vlastní hodnoty má svůj původ v dětství. Rodiče dětem neposkytují dost podpory, nutné pro rozvoj sebevědomí v prvních letech života. To může později vést k nezdravé sebekritice, sebe­obviňování a nepřijetí.

Sebeúctu si musí dítě získat. Každé podařené dílo posiluje jeho sebevědomí. Ať už vyřčená nebo nevyřčená, vrtá v každé dětské hlavičce otázka: Jak to dělám? Dobře, nebo špatně?

Pokud dítě žije s pocitem, že nikdy neudělá nic dobře, nebude se mít nikdy rádo.

Sebeúctu dítěte významně ovlivňují tři aspekty: pocit jedinečnosti, vědomí, že někomu patří, a láska.

 

Jedinečnost. Každé z nich musí vědět, že je jedinečné a že přináší do rodiny něco, co tam nikdo jiný vnést nemůže. Pokuste se u každého z vašich dětí objevit, v čem spočívá jeho jedinečnost, v čem tkví jeho osobitý přínos pro rodinu.

Sounáležitost. Dítě vycítí, jestli jsou táta a máma šťastní, že je s nimi. Vycítí, jestli „patří do rodiny“. Dítě, které má pocit, že je nepotřebným přívěskem, „pátým kolem od vozu“ nebo „pouhou hříčkou okolností“, bude jen s obtížemi vnímat svou vlastní hodnotu. Všichni máme základní potřebu být „součástí“ určité skupiny. Dítě potřebuje vědět, že „my“ jsme jedna rodina. Od tohoto pocitu se odvíjí základní důvěra k lidem.

Láska. Všichni víme, že děti potřebují lásku, avšak mnohdy si myslíme, že naše děti automaticky vědí, že je máme rádi. Spousta dětí se proto cítí nemilováno. Mnozí mladí lidé nikdy neslyšeli slova „Mám tě rád“, i když se o ně rodiče dobře starají. Dítě však tuto jistotu  — že je milováno — potřebuje.

---------------

„Děti mají dostat takové bohatství, o které by nepřišly, ani kdyby se při ztroskotání zachránily nahé.“

Fernandéz de Lizardi

---------------

Osobně se domnívám, ba jsem o tom i silně přesvědčen, že žádný člověk na světě nemá právo trpět komplexem méněcennosti! Důvody pro to mám dva. Duchovní i přirozený.

Jednak máme hodnotu Kristovy krve, což nás ovšem nemá vést k pýše na naše lidství, ale k pokoře před Ježíšovou láskou. Mimo to Bůh, na rozdíl od sériových výrobců, tvoří originály. Na celé planetě si nejsou dva stromy podobné. Stejně je tomu i s lidmi. Každý člověk je ideálním originálem.

Možná někomu pomohou následující tři rady:

  • Neberte názory těch druhých na vaši osobu tak vážně.
  • Neberte tak často vážně ani sami sebe. 
  • Mějte občas tendenci udělat si ze svých komplexů legraci.

Ženy, která z vás má komplex, přijďte domů, posaďte se doprostřed kuchyně a řekněte: „Pojďte se na mne všichni podívat. Jsem originální. Druhou takovou na světě nikde neuvidíte. A je to bez poplatků. V Paříži se za pohled na Monu Lisu platí. A já jsem také originál. Dokonce od většího Mistra, než jakým byl Leonardo da Vinci!“ 

Max Kašparů