Letci vrcholných kvalit
Vážky (Odonata) patří k nejnápadnějším tvorům v celé říši hmyzu. Za nejpůsobivější je považováno jejich umělecké létání — ovládají až devět druhů létání: neutrální let, let za kořistí, let po revíru, let s vyjádřením hrozby, let při námluvách, kolísavý let, vlnitý let, let na místě a různé druhy letu pozpátku. Za teplých slunečných dnů se dokážou po celé hodiny vznášet nad rybníkem, i když při tom sotva pohnou křídly. Když uvidí nějakou kořist, s naprostou jistotou ji uloví bleskurychlým obratem. Pohybují se jako bezhlučný vrtulník. Při frekvenci 30 pohybů křídly za vteřinu nevytvářejí žádný pro člověka slyšitelný zvuk. Jejich křídla hrají také důležitou roli při namlouvání partnera a na kývajících se stéblech slouží jako vyvažovací plochy. Dále fungují jako sluneční kolektory a zježené zbraně před žabími jazyky.
Letový aparát vážek — vzor pro vrtulníky
Průkopník vrtulníkové techniky, Igor Sikorsky (nar. 1889 v Kyjevě, zemřel r. 1972 v USA), přišel na myšlenku vyvinutí vrtulníku právě při pozorování letu vážek. Čtyři nastavitelné listy rotoru vyvíjejí podobně jako jejich čtyři křídla vztlak i pohyb dopředu současně. Navzdory technické dokonalosti létacích strojů je mezi vážkami a vrtulníky propastný rozdíl. Vážky létají stokrát obratněji a absolutně nehlučně — pouze když se napnuté nosné plochy dotknou, prozradí tichý šelest jejich přílet — a to všechno se děje při technicky nedosažitelném stupni účinnosti.
Vážka má létací svaly přichycené pomocí šlach přímo na pohybových kloubech. Tyto klouby Tvůrce zhotovil z látky o mimořádných mechanických vlastnostech zvané resilin. Vyznačuje se tím, že je mimořádně elastická, a je tedy schopna absorbovat velké množství energie a tu opět v potřebném okamžiku uvolnit. Představte si stlačenou lahev z umělé hmoty, která ihned po zmáčknutí skočí do původního tvaru. Takový pružný systém tvoří společně s křídly resilin, který pracuje s určitou frekvencí pohybů.
Vážky jsou optimálně konstruovány pro vzduch. Letečtí inženýři používají k popisu chování za letu Reynoldsovo číslo. Charakterizuje, v jakém vztahu je odpor okolního vzduchu, rychlost a velikost letícího objektu. Pro velké ptáky nehraje tato vlastnost vzduchu téměř žádnou roli, jinak tomu ale je v případě hmyzu. Pro malý hmyz se totiž odpor vzduchu projevuje už tak silně, že hmyz v tomto pro něj „hustém“ vzduchu plave. Vzhledem k malým hodnotám Reynoldsova čísla musí svými křídly kmitat mnohem rychleji než hmyz velký, aby se mohl pohybovat. Vážky však mají tento poměr natolik vyladěný, že snadno dosahují rychlosti 40 km/h, aniž při tom musí trvale mávat křídly. I při pomalém letu mají navzdory zanášejícímu proudění vzduchu ještě dostatek sil k pohybu.
Měřič větru na čele: Rozhodující pro optimální let je vedle účinného motoru kontrola rychlosti. Vpředu na hlavě mají vážky dvě malé antény. Při letu jsou tato čidla proudícím vzduchem ohýbána dozadu. Smyslové buňky v patě antény posílají měřené hodnoty do mozku, který z těchto dat vypočítává rychlost ve vztahu k okolí. Pro precizní a obratné provádění letu představují tyto měřící antény nepostradatelnou pomůcku.
Membrány křídel tenčí než papír: Křídla vážky váží dohromady jenom pět tisícin gramu. Tato tenounká, průhledná zařízení představují mistrovský výkon lehké stavební techniky. Fólie z umělé hmoty z polyamidu nebo polyesteru, používané v obalové technice, jsou při stejné tloušťce 3x až 4x těžší. Křídla jsou chráněna žilkami. Průměr těchto trubiček je pouze 1/10 mm a tloušťka stěny dokonce jen 1/100 mm. Tyto duté roury slouží nejen ke zpevnění, nýbrž jsou zde uložena i vedení pro krevní tekutinu (hemolymfu), spojovací kabel nervového systému, jakož i systém pro zásobování kyslíkem a odvod oxidu uhličitého.
Kalkulovaná bezpečnost: Pokud jste nyní získali dojem, že při tomto úsporném způsobu stavby Stvořitel nemyslel na bezpečnost, potom to hned musím uvést na pravou míru. I v přírodě jsou všude zřetelné bezpečnostní rezervy, aby nedošlo k předčasnému prasknutí nebo výpadku. Na lidskou stehenní kost by se např. v klidu mohlo postavit 17 lidí. Tuto rezervu potřebujeme, abychom snesli vyšší namáhání při běhání nebo skákání. U myši jsou stehenní kosti pojištěny oproti normálnímu namáhání dokonce až 750×. Tak může klidně skočit i z kuchyňské skříňky, aniž si přitom zlomí nohu. U létání je tomu podobně. Tak např. pěnkava má při 25 gramech tělesné hmotnosti plochu křídel kolem 150 cm2. Deset čtverečních centimetrů plochy křídel tak nese 1,7 gramu tělesné váhy. Vážky s 15 cm2 plochy křídel dokážou unést 0,5 gramu, to je 0,33 gramu tělesné váhy na 10 cm2. Jejich bezpečnostní rozpětí je tak ještě pětkrát větší než u pěnkav. Očekávali byste u extrémně tenkých křídel vážek něco takového?
Nádhera jejich barev
Proč jsou Číňané žlutí, Indiáni rudí a Afričané černí? V jejich kůži jsou uložena určitá barviva — pigmenty — která jsou pro každou rasu charakteristická. Přesně tutéž metodu použil Stvořitel i u mnoha druhů vážek, ale také u motýlic. V protikladu k lidským rasám je u vážek použito chemických sloučenin s podstatně silnějším barevným účinkem, jako je např. melanin pro žluté, červené, hnědé a černé tóny, ommine pro fialovohnědé a ommatin pro červenohnědé tóny. Použit je rovněž bíle, žlutě či červenavě zářící pterin. Různý směšovací poměr těchto barviv dovoluje vskutku bohatou hru barev.
Naše barevnost je způsobována také fyzikálními jevy. Dojem barvy vzniká lomem dopadajících světelných paprsků na tenké, šupinovité vrstvy chitinového pancíře. Všechny kovově se třpytící vážky jsou vlastně bezbarvé, a přece září bohatou nádherou barev.
Modravý nádech zadečku šidlatky páskované má původ v nánosu vosku, který je produkován žlázami v kůži. Barva přitom vzniká difúzním odrazem slunečního světla.
Co je důvodem všech těchto zbarvení? Odlišné vzory barev ulehčují rozeznání druhu, ale také pomáhají vážkám nalézt partnera. Zbarvení se také může ukázat jako dobré maskování. Jako tvorům s proměnlivou tělesnou teplotou vážkám nastavení barvy ulehčuje ranní zahřátí. Je také vhodnou ochranu před škodlivým UV-zářením a reguluje míru ozáření sluncem.
Ale přesto, všech těchto efektů je možno dosáhnout i s menším počtem barev. Ta úžasná rozmanitost musí mít tedy ještě nějaký jiný důvod. Je to bohatství Stvořitelovy vynalézavosti a jeho láska ke kráse. O liliích Ježíš řekl: „Podívejte se na polní lilie, jak rostou… Pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich“ (Matoušovo evangelium 6,28.29).
I vážky pocházejí z dílny téhož Stvořitele. Nad jejich krásou a nádherou barev se proto nemusíme pozastavovat.
----------
Z celkem 4 500 druhů se jich ve středoevropském prostoru vyskytuje 80. Dělí se na šídla (Anisoptera) a na motýlice (Zygoptera).
Motýlice: šidélkovití (např. šidélko brvonohé, šidélko páskované), šidladkovití, motýlicovití.
Šídla: šídla (např. šídlo modré, šídlo královské), klínatkovití, páskovcovití, lesklicovití (např. lesklice zelenavá) a vážkovití (např. vážka jasnoskvrnná, vážka červená, vážka černořitná, vážka obecná)
----------
Zpracováno podle knihy Wernera Gitta a Karla-Heinze Vanheidena Kdyby zvířata mohla mluvit…