Jako HASIČ mám V BOHU svou JISTOTU
Hasičským povoláním si plní dětský sen a nachází v něm také smysl života – službu druhým. Přestože čtyřiadvacetiletý Vítězslav Chán ml. vystudoval konzervatoř na jihu Čech, už čtvrtým rokem je členem Hasičského záchranného sboru ČR. Během svých směn se pravidelně dostává do nejistých a nebezpečných situací, když bojuje nejen s požáry, ale mnohdy i s nástrahami, na něž se nelze připravit. Pevnou půdu pod nohy mu pak vrací nejen milovaná hudba, ale také rodina a vztah s Bohem.
Jak ses vlastně dostal k hasičskému povolání?
Ke čtvrtým narozeninám jsem dostal velké hasičské auto. Tatínek mi tehdy na zahradě připravil ohýnek, který jsem si mohl sám uhasit. Nejspíše tehdy se ve mně probudil sen stát se hasičem a já jsem si od této doby začal, jako mnoho jiných dětí, hrát na hasiče. Přestože jsem nakonec vystudoval konzervatoř, k myšlence působit „u hasičů“ jsem se opět vrátil, když se můj starší bratr stal záchranářem. Inspiroval mne a já se definitivně rozhodl. Zjistil jsem si vše potřebné, modlil se za to a absolvoval náročné přijímací řízení. Vše se podařilo a dnes si už téměř čtyři roky plním svůj dětský sen.
Máš nějakou specializaci v rámci svého týmu?
Patřím mezi výjezdové hasiče, takže vyjíždím téměř ke všem nahlášeným událostem. V našem povolání se ale můžeme dále v různých směrech zdokonalovat. Proto jsem letos absolvoval kurz na pozici hasič-strojník. Mým dalším velkým snem bylo totiž velká auta řídit. A to se mi také splnilo.
Copak dělá takový strojník?
Obsluhuje například speciální požární, výškovou a vyprošťovací techniku. Jinými slovy má na starosti úkoly spojené se zásahovým vozem – musí dovézt hasiče k místu zásahu, pouští vodu a dbá na to, aby se vozidlu během zásahu nic nestalo. Nese zodpovědnost nejen za zásahový vůz, ale i za technické vybavení.
Jaké jistoty vůbec nabízí práce hasiče?
Velmi si vážím toho, že jsem součástí organizace, která funguje a zároveň má i kvalitní zázemí a techniku. Být v dnešní době hasičem je něco úplně jiného než před dvaceti nebo třiceti lety – celková modernizace je opravdu znát. Jsme také mnohem lépe zabezpečeni. Během zásahu mám u sebe vždy alespoň jednoho kolegu, který mě jistí. Kdyby se něco stalo, je schopen mne z nebezpečí vytáhnout ven.
Jaké nejistoty naopak tato práce přináší?
Naše dvacetičtyřhodinové směny jsou velmi různorodé a pokaždé může výjezd přijít kdykoli – ať už obědvám, čistím si zuby nebo třeba spím. Nejistotu prožíváme i při samotném výjezdu. Během cesty k zásahu dostáváme základní informace, ale teprve až na místě jsme schopni situaci správněji vyhodnotit.
K jakým zásahům vlastně vyjíždíte?
Hasiči mohou vyjet, kdykoli je potřeba, mají hustou síť stanic po celé zemi a dojezdové časy jsou relativně krátké. Odbornost hasičů se tedy postupem doby velmi rozšířila a nároky se zvýšily. Dnešní hasič by měl dokázat téměř „všechno“ – technickou pomoc, hašení požárů, pomoc u dopravních nehod a další věci (např. odchyt zvířat). Vyjíždíme dokonce k zásahům, o kterých jsem ani nevěděl, že patří do naší kompetence.
Co to bylo?
Byl to shodou okolností můj úplně první výjezd. Paní nás přivolala, protože jí nestartovalo auto. Jindy jsme kupříkladu zachraňovali uvízlého holuba na střeše, odstraňovali převis sněhu ze střechy nebo řešili defekt vozíčkáře uprostřed křižovatky. Takové výjezdy jsou ale výjimečné.
Které z vašich výjezdů jsou nejčastější?
Sloužím v Ostravě na Fifejdách, což je centrum města. Nejčastěji proto vyjíždíme k technické pomoci, třeba k měření koncentrace plynu v průmyslových částech Ostravy. Časté je také otvírání dveří a požáry bytů nebo zahradních domků, v neposlední řadě i dopravní nehody. Je ale pravdou, že lidé v centru města nejezdí tak rychle, a proto je tam nehod méně než někde mimo město.
Míváš strach nebo obavy, když zazní siréna a ty musíš vyrazit do akce?
Záleží, kdy siréna zazní... Pokud poplach zahouká v noci a člověk je v hlubokém spánku, srdce se mu rozbuší hodně rychle. Co se týče strachu, mám ho stále méně, ale jsou případy, kdy se strach samozřejmě přihlásí. Jed nou se mi stalo, že jsme jeli na otvírání bytu, kde bylo podezření na sebevražedné úmysly. Když jsme otevřeli dveře, stál tam pán, který na nás mířil pistolí. Tehdy jsem strach opravdu měl. Kolegové od policie naštěstí zasáhli rychle a účinně a vše se obešlo bez zranění.
Nebezpečí ale asi bude na hasiče číhat mnohem častěji, že?
Někdy je to adrenalin. Stalo se mi, že několik metrů přede mnou vybuchla propan-butanová láhev, požár se roznítil a člověk si pak klade otázku, jak to asi dopadne. Strach je určitě součástí naší práce, ale učíme se ho překonávat a bojujeme s ním i během různých tréninků a školení.
Připouštíš si, že se už od zásahu nemusíš vrátit?
Většinou se ty situace, které vzbuzují strach, stanou velmi rychle a člověk nemá čas přemýšlet, jestli se vrátí. Pokud se ale požár vymkne kontrole, člověka napadne, co bude dál a jestli ještě uvidí svou manželku, rodinu a přátele. V takových chvílích se modlím: „Bože, pomoz mně i mému týmu vrátit se v pořádku na základnu.“ Mám v Bohu mnohem větší jistotu, věřím, že mě chrání, a i když se něco pokazí, vím, že to má ve svých rukou.
Jak tvá práce souvisí s tvojí vírou?
Být tady pro druhé a pomáhat, když jsou lidé v nouzi, je nejen náplní mé práce, ale i smyslem mého života. Odpovídá to i tomu, co učil Ježíš Kristus. Vidět pak ty vděčné pohledy zachráněných lidí, to se nedá popsat.
Jak si čistíš hlavu od neštěstí, která vídáš velmi často?
Když jde o něco náročnějšího, je zásadní probrat to s týmem. V jednotce nám také například dost pomáhá černý humor. Rozhodně se však snažím nenosit si práci domů. Pokud mi i tak nějaké nepříjemné zážitky ze zásahu v hlavě zůstanou, velmi rád jezdím na kole do přírody, kde se ty myšlenky snáze rozplynou.
Mezi hasiči najdeme lidi s různými (i netechnickými) obory. Přesto hasič s konzervatoří je spíše výjimka. Je pro tebe hudba i nadále důležitá?
Přestože jsem si vybral povolání, které s hudbou nesouvisí, zůstala stále nedílnou součástí mého života. Ve svém volném čase nejen hraji na klavír a kytaru s přáteli, ale také skládám. Naposledy ukolébavky pro syna Benjamina, který se nám narodil v červnu 2022. Hudba je úžasným darem od Boha, za který jsem velmi vděčný. Proto je pro mne velkou životní oporou i v dobách nejistoty.
Děkuji za rozhovor.
Filip Muroň