NÁDHERNÝ šok MÉHO ŽIVOTA
V roce 2021 vyšla ve vydavatelství Advent-Orion útlá knížečka s názvem Nádherný šok. Její autorkou je Katarína Kernová , která v ní popisuje své nevšední životní osudy. Přinášíme vám rozhovor s autorkou.
V úvodu své knihy se poměrně podrobně věnuješ svým předkům. Jakou roli pro tebe hraje tvůj rodinný původ?
Moji předkové žili na vesnici a podle vyjádření lidí to byli čestní a pracovití lidé. Já jsem vyrůstala ve spořádané rodině s rodiči a dvěma bratry. Otec byl voják z povolání a mamka prodavačka v obchodě s potravinami. Žili jsme skromně, ale šťastně. Oba rodiče mi byli životními vzory a také s bratry jsme se vzájemně podporovali. Moji prarodiče z obou stran se dožili dost vysokého věku a mám také poměrně velké příbuzenstvo. I díky tomu jsem měla šťastné dětství, vzrušující celé letní prázdniny na vesnici se vším pěkným, co k tomu patřilo a na co ráda a vděčně vzpomínám. A právě v úzkém i širším rodinném kruhu se formovaly moje životní postoje. Viděla jsem v praktickém životě svých blízkých slušnost, pracovitost, čestnost, vzájemnou toleranci, nezištnou pomoc i řešení různých životních problémů. Chtěla jsem být dobrým člověkem, jako byli oni. 
Zajímavým momentem v knize je popis dramatické chvíle, kdy se ti kamarád svěřil s tím, co prožívá v souvislosti s nevyléčitelným onemocněním své sedmnáctileté sestry. Co jsi tehdy cítila a k čemu tě to vedlo?
Pociťovala jsem obdiv k chlapci, který mi otevřel své nitro se všemi obavami v souvislosti s těžkou rodinnou situací. Nehrál si na hrdinu, který má všechno pod kontrolou a všechno zvládá. Překvapilo mne, jak hluboce přemýšlel nad smyslem života. Nebyl to jen hezký osmnáctiletý kluk, sportovec, abstinent, nekuřák a kamarád, ale vnitřně hluboce uvažující člověk. To mě skutečně zaujalo ze všeho nejvíc.
Do té doby jsem si myslela, že stejně staří kluci jsou výborní kamarádi, ale určitě ne adepti na vážnější partnerský vztah. A samozřejmě jsem přemýšlela, jak bych mu pomohla unést tíhu dané situace. V jednom okamžiku se propojil obdiv a soucit. Po skončení lyžařského výcviku jsme se začali denně scházet a vznikla opravdová studentská láska.
Přátelství nakonec vyústilo v manželství. Šok z leukémie u do té doby úplně zdravé mladé dívky, několikaměsíční prožívání léčby a nakonec její úmrtí způsobilo, že tvůj manžel začal hledat skutečný smysl života. Odpovědi našel v Bibli, a proto se rozhodl stát se křesťanem. Pro tebe to však bylo nesmírně těžké. Tvé představy o vašem společném životě se rázem diametrálně lišily. Kde se v tobě vzala síla vzepřít se jeho křesťanskému postoji?
Když jsme se poznávali, hodně jsme komunikovali o všem možném. Měli jsme společné záliby, plány a vize, které se týkaly také našeho možného společného manželského a rodičovského života. Brali jsme se jako ateisté, měli jsme před sebou skvělou budoucnost: chtěli jsme získat vysokoškolské vzdělání, být úspěšní v práci a žít vyšší životní standard. Byli jsme zdraví, narodil se nám zdravý synáček, čekali jsme druhé dítě. Zkrátka ukázková moderní perspektivní rodinka.
A najednou! Středověk? Víra v nějakého vousatého starce na obláčku? To v žádném případě! Já jsem totiž vnímala věřící jako ty, kteří pěkně mluví, ale neviděla jsem praktický dopad víry na jejich osobní či rodinný život. Byli to pro mě lidé, kteří se nedokázali vyrovnat s realitou života, která přináší mnohé otazníky i problémy, a proto si jako berličku vytvořili bytost na obláčku se svíčkou v ruce, která jim má pomáhat.
Respektovala jsem křesťanské přesvědčení, vždyť přece někdo chodí na ryby – někdo do kostela. Je to jejich osobní věc. Říkala jsem si však, že doma tohle tmářství absolutně nesnesu! Byla jsem typické dítě komunistické ideologie, ve které se křesťanství podceňovalo. Náboženství se považovalo za „opium lidstva“ a sloužilo k účinné manipulaci nevědomých mas. Nedokázala jsem pochopit, že Bůh je láska, když se páchala zvěrstva ve válkách a existovaly koncentrační tábory, když zlí lidé zneužívali ty dobré a bohatí bohatli na úkor chudých apod.
Navíc jsem se se cítila manželem ponechaná na druhém břehu životních hodnot, které jsme spolu vyznávali předtím, než uvěřil. Byla jsem velice naštvaná, zoufalá, odhodlaná udělat všechno, co je v mých silách, aby přestal být věřící a stal se znovu moderním, mladým člověkem. Vyčerpala jsem všechny možnosti a zjistila jsem, že bojuji proti něčemu, co nemám šanci zdolat. Tak jsem chtěla v jednu chvíli vzdát i svůj vlastní život...
V jedné kapitole píšeš o Kristu tak krásně, že je to až neuvěřitelné, že to psala stejná osoba, která předtím velmi bojovala proti všemu, co souviselo s křesťanstvím. Jak je to možné?
Každý člověk má v sobě touhu milovat a být milován. Je to jakýsi kód věčnosti, který je do nás vložen bez ohledu na to, jestli ho člověk vyjadřuje slovy, nebo ne. A tak si člověk myslí, že mu tuto potřebu naplní zase jen člověk. Do určité míry je to pravda díky lásce např. rodičů, manželských partnerů a přátel. Je smutné, že jako lidé prožíváme různá zklamání, rozchody, rozvody. Díky tomu však můžeme poznat, že nejvnitřnější touhu po lásce nám v plné míře může naplnit jen někdo, kdo má daleko větší schopnost milovat než obyčejný člověk.
Já jsem nakonec vyčerpala všechny své možnosti, jak „vyléčit“ manžela z křesťanské víry. Chtěla jsem vědět, co je to za sílu, která si dokáže získat celého člověka. Začala jsem číst Nový zákon. Ze začátku s tím, že budu moct diskutovat s manželem o náboženství jako rovný s rovným, na jeho úrovni. Jenže jak jsem četla a četla, tak jsem víc poznávala úžasné hloubky života a narazila jsem v Bibli na zvláštní postavu. Všichni křesťané o ní mluví, ale často ji „zabalí“ do formálního náboženství nebo o ní mluví jako o nějaké muzejní či kostelní atrakci. Byl to Ježíš Kristus, který je úžasný, živý, mocný, pravdivý a plný lásky. V něm jsem poznala svou pravou hodnotu jako člověka, za kterého položil svůj život bez jakýchkoliv mých zásluh. Byl to nejkrásnější šok mého života! Jsem milovaná nejvíc, jak se dá, a v této jistotě mohu milovat tak, aby po mně zůstávaly v praktickém životě stopy jeho lásky.
Mám moc ráda Žalm 71‚7, kde se píše: „Mnozí mě měli za zázrak.“ Láska dělá zázraky. A Bůh je láska. Každý člověk může být buď zázrakem, nebo přízrakem. Je úžasnou předností a zároveň i zodpovědností křesťana být zázrakem pod vlivem Boží lásky, a ne přízrakem egoismu nebo formálního náboženství. 
Manžel se rozhodl stát se kazatelem. Co bylo pro tebe nejtěžší v nové roli manželky kazatele?
Nejtěžší pro mě bylo naplňovat zažitá očekávání některých lidí. Tak například to, že musím být ve všem perfektní. Bylo těžké přesvědčit je, že jsem stejně tak závislá na Boží milosti a síle jako ostatní věřící. Že se denně učím nežít ve vlastní síle. Že jsem i manželkou a matkou. Že zásadně odmítám zakládat vlastní důležitost na tom, že jsem manželka kazatele. Odmítám snahu zalíbit se všem lidem i za cenu kompromisů a hříchů. Že mám právo žít svůj vlastní život jako milované Boží dítě, které miluje všechny lidi bez rozdílu, ale řečeno slovy apoštola Pavla, nebýt otrokem nepřiměřených lidských očekávání.
Po delším období přišla do vašeho života možnost strávit alespoň krátký čas v Americe. Uvažovali jste někdy během svého života, že se přestěhujete do zahraničí?
Do Ameriky jsme vycestovali v roce 2002 kvůli studiu primární zdravotní prevence – jak ji předávat široké veřejnosti v souladu
s vědeckými poznatky. Provázely nás mnohé modlitby bratrů a sester. Nemohli jsme zklamat jejich důvěru, že v Americe načerpáme vědomosti, abychom je s láskou předávali doma, na Slovensku. Ztráta důvěry je totiž největší ztrátou a tu jsme si ani nepřipustili. Milujeme svoje krásné Slovensko, do zahraničí jen občas vycestujeme za našimi dětmi a vnučkami. Přestěhování do zahraničí nebylo a ani není naší touhou.
Máš nějaký vzkaz pro čtenáře tvé knihy Nádherný šok?
Všem čtenářům „Nádherného šoku“ z celého srdce přeji, aby se nechali ve svém životě šokovat Boží láskou, protože lidé mají v Božích očích větší cenu než všechna bohatství světa. Ať svou identitu založí na oběti Pána Ježíše na Golgotě. Ať si nenechají nikým a ničím vzít svou pravou hodnotu, kterou jim vydobyl Boží Syn. Ať ho denně poznávají ze stránek Bible i ve svých osobních zkušenostech. A ať se těší na jeho návrat.
Kdysi jsem dostala maturitní vysvědčení s citátem: „Ačkoli jsme jen kapkou v moři – buďme jí, hlavně že barvíme oceán.“ Kéž, šokováni Boží láskou, společně barvíme lidský oceán svým láskyplným životem vděčností a sebeobětavou službou všem lidem bez rozdílu.
Děkuji za rozhovor.
Rastislav Špalek
Katarína Kernová má magisterský titul v oboru sociální práce, je autorkou tří knih pro děti a autobiografie Nádherný šok. V minulosti působila jako lektorka a motivační řečník v neziskové organizaci Život a zdraví, kde se také podílela na organizaci pobytů NEW START. Je vděčná za padesátileté manželství, pět dětí a šest vnuček. Miluje život v celé jeho plnosti včetně možnosti s láskou sloužit všem lidem bez rozdílu.