POMÁHAT MŮŽE skutečně KAŽDÝ
Ing. Petr Máška vystudoval VŠCHT Praha. Od oku 2002 spolupracuje s humanitární organizací ADRA ČR. Stál u zrodu pobočky ADRA, o.p.s., v České Lípě (2009), ve které je nyní koordinátorem Dobrovolnického centra na Českolipsku. Od roku 2020 je členem pilotního týmu projektu Regionálního dobrovolnického centra Libereckého kraje.
Petře, mohl bys představit projekt, na kterém pracujete v České Lípě?
My jsme hned po revoluci chtěli nějak pomáhat a líbila se nám práce humanitární organizace ADRA, protože dělala potřebné a smysluplné věci. A tak jsme ji začali podporovat a zapojili se do různých sbírek, třeba na podporu válkou postižené Jugoslávie. A pak, v roce 2008, kdy vypukla hospodářská krize a kolem nás byly tisíce nezaměstnaných, jsme chtěli pomáhat intenzivněji. Proto jsme v březnu 2009 založili pobočku ADRA v České Lípě.
Nejprve jsme se zaměřili na pomoc rodinám postiženým ztrátou zaměstnání. Od počátku jsme chtěli mít i profesionální oporu, proto jsme navázali spolupráci jak s Úřadem práce, tak s Poradnou při finanční tísni Praha, kterou jako jedinou financují přímo banky. Koncem roku 2009 jsme založili také Dobrovolnické centrum. V roce 2010 pak přišlo Ministerstvo vnitra s projektem krajských center pro integraci cizinců a oslovili nás, zda bychom jim pomohli s organizací kurzů českého jazyka. Díky tomu pak na naší pobočce ADRA probíhaly 10 let kurzy češtiny. V jednu chvíli jsme dokonce měli ve dvou městech 8 učitelů češtiny. Pak se k tomu logicky přidalo i právní a sociální poradenství pro cizince, které si už samo zajišťovalo Centrum na podporu cizinců Ministerstva vnitra.
Proč jste se vůbec do něčeho takového pustili?
Reagovali jsme na krizi kolem nás a snažili jsme se pomoci lidem. Pomáhali jsme jim s vyřizováním korespondence s věřiteli, se splátkovými kalendáři, později i s oddlužením nebo s osobním bankrotem. My jsme nikdy nenabízeli přímou finanční pomoc, i když ji lidé po nás žádali. Proto jsme uspořádali řadu benefičních koncertů a výtěžek jsme věnovali na podporu potřebným. Dnes v této oblasti spolupracujeme s Nadací ADRA, se kterou pořádáme veřejné finanční sbírky pro rodiny ve finanční tísni.
Nyní jsme také zareagovali na uprchlickou vlnu z Ukrajiny. Poskytujeme informační služby pro Ukrajince a provozujeme dva kurzy češtiny v České Lípě a dva v Zákupech. Díky spolupráci s úřadem práce nabízíme i speciální nabídku práce pro Ukrajince.
To je spousta práce a také asi starostí. Kde pro to vše berete motivaci?
Naše motivace vychází z křesťanských principů pomoci bližním v nouzi. Proto také jako základnu pro pomoc využíváme sbor Církve adventistů sedmého dne v České Lípě, který nás také od počátku finančně podporuje.
Pomohli jste mnoha lidem. Nejsi už unavený?
V tomto směru vše zůstává tak, jak to bylo na počátku. Ta touha pomáhat je tu pořád a myslím, že v tom je i síla křesťanství.
A dnes jsem skutečně rád, že můžeme zúročit naše třináctileté zkušenosti právě v pomoci ukrajinským uprchlíkům. Jsme součástí krizového štábu města Česká Lípa, a protože se naše aktivity díky dobrovolnictví v sociálních zařízeních a domácnostech velmi brzy rozšířily na území celého okresu, tak prakticky působíme ve všech větších městech na Českolipsku. Od roku 2017 se naše aktivity rozšířily i na území celého Libereckého kraje, kde jsme organizovali udělování cen Křesadlo pro dobrovolníky ze všech oblastí – od dobrovolných hasičů až po dobrovolníky v ekologii a kultuře pro celý Liberecký kraj. Od roku 2018 úzce spolupracujeme s nově založenou pobočkou ADRA v Liberci, se kterou teď dokončujeme pilotní projekt Regionálního dobrovolnického centra Libereckého kraje. Když srovnám, jak fungovala ADRA před 13 lety a jak funguje nyní, tak tam vidím obrovský pokrok. 
Počítali jste na začátku, že to bude „běh“ na tak dlouhou dobu?
Myslím, že ano. Od počátku jsme věděli, že to bude na mnoho let. Byly samozřejmě i chvíle, kdy jsme se zamýšleli nad tím, co dále, ale vždy se ukázala nová výzva, nová příležitost pomáhat. Přišla pandemie koronaviru a nyní válka na Ukrajině. A teď popravdě nevíme, co dříve. Vyplácíme finanční podporu ukrajinským uprchlíkům, hledáme jim ubytování i práci a zajišťujeme doprovod na úřady a k lékařům. Je toho hodně, co se dá dělat. Kromě toho jako takovou specialitu uvádíme letos do provozu elektro-rikšu, která bude sloužit klientům tří sociálních zařízení ve městě Česká Lípa.
Je něco, co tě na této službě a pomoci druhým překvapilo nebo stále překvapuje?
I přes všechny negativní zkušenosti mě stále udivuje a překvapuje, že patříme mezi nejštědřejší národy v Evropě i na světě. Je to vidět i při pomoci ukrajinským utečencům. Také mě překvapuje, že pokaždé, když dáme výzvu, tak se nám přihlásí noví dobrovolníci ochotní pomáhat. Aktuálně máme 60 dlouhodobých dobrovolníků na pomoc v sociálních a zdravotnických zařízeních a domácnostech a 10 dobrovolníků na pomoc ukrajinským uprchlíkům, 3 dobrovolníky na rikšu – a hlásí se další.
Zůstali ti v paměti nějaké příběhy lidí, kterým jste pomohli?
Vzpomínám si na vyřízení osobního bankrotu zdravotní sestry se dvěma nezletilými dětmi, kterou podvedl její soused (ručila za půjčku, kterou nesplácel). Pohledávka činila přes půl milionu Kč, splátky 5 let a pak se vše podařilo ukončit. Měl jsem radost, že jsme mohli pomoci. Paní už na tom byla psychicky velmi špatně, protože banka přeprodala pohledávku do Irska a s novými správci dluhu se nedalo komunikovat. Vše se nakonec podařilo zdárně uzavřít.
Pamatuji si také na manžele seniory, kterým jsme vyřizovali osobní bankrot (máme řadu případů, kdy senioři pomáhají mladší generaci a sami se pak dostávají do dluhové pasti) v situaci, kdy již byla vyhlášena exekuce na dluhy ve výši 250 tisíc Kč. Díky asistenci naší pracovnice u exekutorského soudu v Liberci manželé spláceli 5 let a po opětovném soudním řízení se případ mohl pro ně úspěšně uzavřít.
Moje poslední otázka je jiná: co by měli lidé dělat, aby vaše služby nepotřebovali?
To je zvláštní otázka. Co se týká našeho Informačního centra pro rodiny ve finanční tísni, tak je to možná zdánlivě jednodušší – lidé by měli žít odpovědně, neutrácet za zbytečné věci a usilovat o vytvoření finanční rezervy. Lidé by se měli snažit nežít na dluh, protože v životě přichází řada nečekaných situací, jako je ztráta zaměstnání, úraz, nemoci, které naprosto naruší vaše plány a kalkulace a neumožní tyto finanční závazky plnit.
Je také moc důležité dbát na vzájemné vztahy, abychom nebyli sami, měli přátele, rodinu, nemuseli se rozvádět. Protože v jednotě je síla. A každý vztahový rozkol, každý rozvod tuto jednotu oslabuje. Proto opuštěné matky s dětmi patří mezi naše nejčastější klienty. V dobrovolnickém centru pomáháme, aby lidé doma a v sociálních zařízeních nebyli sami. A právě tam je vidět, jak je potřebné pečovat o vzájemné vztahy. V rodinách držet více pohromadě a mít se nezištně rádi. A pokud to jde, zajistit ve stáří pomoc doma, v prostředí, na které jsou lidé zvyklí.
Dnes se nabízí mnoho možností díky finančnímu příspěvku na péči a díky rostoucí síti sociálních služeb. A pokud senior musí být v sociálním zařízení, neměl by se ocitnout v úplné společenské izolaci, ale měl by vnímat, že stále patří do své rodiny. Na ukrajinských uprchlících vidíme, jak je hrozné přijít o střechu nad hlavou, utíkat, abyste si zachránili holý život. Ještě těžší však je přijít o své rodiny, blízké přátele a důvěrné vztahy. Nevzdávejme se tedy dobrovolně našich blízkých vztahů, protože ty nás dokážou udělat skutečně šťastné.
Děkuji za rozhovor.
Jan Libotovský