TADY STOJÍM... NEBO UŽ NE? V ČEM SPOČÍVÁ PROBLÉM náboženství
Lutherova jistota byla důsledkem jeho vnitřního přesvědčení založeného na vlastních zkušenostech s Bohem a na tom, co objevil v Bibli. Svět si často tento pozoruhodný příběh z minulosti připomíná. Slábne totiž optimismus ohledně budoucnosti křesťanských církví. Co se ve společnosti stalo, že tolik lidí ztrácí přesvědčení předchozích generací?
V mnoha oblastech života vycházíme při plánování budoucnosti z minulé zkušenosti. Avšak změny v současné společnosti i v osobním životě probíhají mnohem rychleji než kdykoli předtím. Náš život se během krátké doby může zcela zásadně změnit. To, co bylo dříve spolehlivou zkušeností, se stává nepoužitelné. To hodně přispívá k nejistotě v různých oblastech našeho života. Podívejme se na některé trendy, které formují naši dnešní společnost.
Statistiky například ukazují obrovský nárůst světové populace. Svět je dnes globálně propojený a to změnilo naši společnost. V Lutherově době lidé nevěděli o lidech v různých částech světa. Dnes můžeme přímo navazovat kontakty s lidmi z jiných kontinentů. Dalším důsledkem globalizace je také pluralita v mnoha oblastech života, včetně náboženství. V Lutherově době se muslimové, hinduisté, buddhisté a mnoho dalších náboženství nacházelo ve vzdálených zemích. Dnes můžete žít ve stejné čtvrti s věřícími všech těchto náboženství. Ale soužití je možné jen tehdy, když společnost pluralitu přijímá. Jak jinak by mohli žít lidé patřící k odlišným kulturám a náboženstvím společně v jedné komunitě?
Zdá se, že společnost přijímá i další zásadu: relativismus. To je názor, že vzájemné přijetí víry druhých je prospěšné, protože jsme všichni součástí stejného příběhu. Proto v takové společnosti nikdo nesmí tvrdit, že je tím, kdo zná ten správný příběh o životě. Dnes by se dokonce i Luther mohl dostat do potíží se svým „zde stojím a nemohu jinak...“
Dalším zásadním trendem, který formuje společnost, je urbanizace. Stovky milionů lidí opouští venkovské oblasti a stěhují se do městských center, která poskytují vědu, filozofii, zábavu a další služby. Vše jsou to aktivity, které se nezajímají o víru v Boha, a tak čas, který lidé tráví přemýšlením o otázkách víry, se radikálně zmenšil.
Bylo by možné zmínit se o mnoha dalších trendech, které nás formují, jako je třeba vliv médií a individualismus. Jistě máme dostatek důkazů, abychom dospěli k závěru, že v tomto stále se rozvíjejícím a složitém světě nám minulé zkušenosti a odvěká víra příliš nepomáhají. Proto v tomto změněném kontextu hledají lidé novou orientaci.
V čem je problém náboženství? Jednou z nejdůležitějších rolí náboženské víry je podpora lidí při hledání odpovědí na existenciální otázky a zvládání nejistot lidské existence. To platí především pro křesťanské církve, protože všechny sdílejí biblické pověření k následování milosrdného života Ježíše Krista. Mezi potřebami společnosti a posláním křesťanských církví tedy panuje shoda. Jak je tedy možné, že stále více lidí nepovažuje křesťanskou víru za důležitou? Rostoucí počet odchodů z církví spíše ukazuje na vážné napětí mezi církví a společností. Evropa se vyznačuje úbytkem počtu členů křesťanských církví.
Odborníci popsali tři důvody ztráty religiozity zaměřené na církev:
- Modernizace a zlepšení materiálního života. Rozvoj sociálního zabezpečení v různých zemích zmenšil roli sociální práce konané církvemi. Státní sociální služby uspokojují potřeby většiny evropských společností.
- Rozčarování z náboženství. Lidé ztratili schopnost zakoušet ve svém životě Boží působení. Mnozí již nejsou ochotni čekat na Boží jednání, ale chtějí vzít svůj život a osud do vlastních rukou. Sebeurčení je pro ně důležitější než náboženské přesvědčení.
- Dějiny křesťanských církví. Vztah mezi církví a společností byl v minulosti často zatížen konflikty, které se projevovaly v různých tématech. Důvod, proč někteří lidé nemají pozitivní vztah k církvi, spočívá také ve způsobu, jakým se církve chovaly mezi sebou i k jednotlivcům.
Tyto tři faktory a další aspekty vážně ztěžují hledání křesťanských odpovědí na otázky, s nimiž se dnes evropská společnost potýká. Nebylo by tedy lepší, kdyby se všichni víry zřekli? Je vůbec potřeba se stále zabývat existenciálními otázkami? Existují adekvátní náhrady náboženské víry, jistoty a naděje? Nebo bychom měli změnit náboženství či křesťanské vyznání za něco perspektivnějšího? Zastánci sekularizace mají o správných odpovědích na tyto otázky jen velmi málo pochybností. Už nyní předpovídají úplný zánik náboženství a očekávají obrat k nenáboženským hodnotám. Historický vývoj společnosti je ale často překvapivý a výzkumy evropských trendů odhalují nečekané skutečnosti.
Touha po náboženství?
Sekularizace neznamená ztrátu smyslu náboženství. Naše touha po smyslu, sounáležitosti, užitečnosti a praktické spiritualitě si stále žádá pravdivé odpovědi. Dnes si ale můžeme svobodněji vybrat, kde a jak chceme naše touhy uspokojit. Globalizovaná společnost nám poskytuje nespočet možností a příležitostí. Zdá se však, že náš život je příliš krátký na to, abychom vše otestovali, a tak mohli provést srovnání a cílenou volbu orientace svého života. Individualistické hledání životního smyslu stávající nabídka církví neuspokojuje a církve stále ztrácejí členy.
V naší společnosti, která se orientuje na spotřebu, jsou naše touhy a přání řízeny pestrými nabídkami mnoha poskytovatelů. To vše může vést k tomu, že ani neznáme překvapivý faktor, který přispívá k jejich úspěchu: rozsáhlé využívání náboženských prvků v médiích a marketingu. Bojan Godina publikoval svůj výzkum na univerzitě v Heidelbergu o neviditelném náboženství podprahového marketingu. Došel k závěru, že hluboko v našich srdcích se skrývají touhy, přání a pocity. Toužíme po transcendentní identitě a jsme přesvědčeni, že musíme být něčím jedineční. Lidé doufají, že někdo objeví jejich jedinečnost a ocení ji. Toužíme po dokonalosti v lásce, vytrvalosti, dovednostech, síle a dobrotě. Potřebujeme je, protože náš svět není dokonalý a častokrát ani naše životy nebo věci kolem nás nejsou dokonalé.
Proto toužíme po něčem, co nás přesahuje. Doufáme, že někdo zasáhne a změní naši situaci k lepšímu. Všechny tyto lidské touhy se objevují ve filmech a v marketingových kampaních kolem nás. Pokaždé, když se díváme na film, obvykle prožíváme krátký „příběh záchrany“. Vidíme hlavní hrdiny, kteří jsou schopni velké lásky, vytrvalosti a obětavosti. Po prožití šťastného konce si užíváme pocit uspokojení, který přenášíme do svého každodenního života.
Naše náboženské touhy využívají také obchodníci pro obchodní účely. Výzkumy ukazují překvapivé trendy i v těch nejsekulárnějších zemích. Podle sociologických údajů je dnes Česká republika vnímána jako jedna z nejméně náboženských zemí na světě – s více než 80 procenty obyvatel, kteří se neztotožňují s žádnou církví, ale kteří jsou zároveň otevřeni netradičním a necírkevním formám transcendence. Ano, stále v nás existuje touha po jistotě v oblasti nadpřirozena. Co můžeme udělat pro to, aby někdo tuto touhu uspokojil?
Zjevení je základ pravého náboženství
Neexistuje vědecká shoda na tom, co přesně je vlastně náboženství. Můžeme ale konstatovat, že náboženství je sociálně-kulturní systém obsahující příběhy, kterým je třeba věřit. Navíc stanovuje morální zásady a chování, tedy světonázor a soubor etických zásad. Stručně řečeno, náboženství je prostředek, kterým lidé popisují nadpřirozeno a následně k němu tak přistupují.
Mezi tisíci odlišnými náboženstvími, která dnes ve světě existují, zjišťujeme, že křesťanství jde zcela jinou cestou. Zatímco náboženství se obvykle točí kolem lidského zájmu o to, jak se přiblížit a přistupovat k nadpřirozenu, v křesťanství je to jinak.
V samém jádru křesťanství nacházíme Boha, který v osobě Ježíše Krista zjevuje sám sebe. Bůh neočekává, že se lidé přiblíží k němu. Jeho láska a soucit ho přiměly k mimořádným činům, které změnily dějiny lidstva. Sám Bůh se stal člověkem a přišel do našeho světa a zjevil se skrze Ježíše Krista. Proto je biblický příběh mezi ostatními náboženstvími jedinečný. Život bez Božího zjevení končí v palčivé nejistotě. Čeho lidé nejsou schopni dosáhnout, učinil Bůh ze své lásky a péče o lidi, aby skoncoval s tím, co se stalo. Stal se člověkem a zjevil svou přirozenost, laskavost a moc. Vlastně tak poskytl vše, co lidé potřebují k tomu, aby dosáhli neotřesitelné jistoty — díky svému spojení s ním.
V Bibli i v dějinách světa můžeme vidět dostatek důkazů o životní proměně, kterou prožili ti, kdo v Boha uvěřili. Před Ježíšovým vzkříšením byli jeho učedníci naplněni strachem a nejistotou. Dokonce ze strachu utekli a skrývali se. Co se stalo, že se nakonec stali hrdiny světových dějin? Vzkříšený Mesiáš se jim zjevil ve své moci.
Už od samého počátku se Bůh vždy dává poznat těm, kteří ho hledají. Ježíš to potvrzuje slovy: „Proste, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno" (Matouš 7,7.8). Bůh zaslibuje, že jej najdeme, pokud jej budeme hledat celým svým srdcem (Jeremjáš 29,13). Objevujme Boží zjevení v přírodě, v dějinách, ve svém životním příběhu, v přátelství, ve zkušenostech těch, kdo v Boha věří. Avšak tím nejhlubším zdrojem, kde se Bůh představuje, je Boží slovo, Bible. Tam můžeme objevit fascinující příběh lásky, ve kterém hlavní roli hraje náš Stvořitel a Zachránce. Když budeme hledat to, co Bůh pro nás udělal, budeme překvapeni, že prožíváme rostoucí a neochvějnou jistotu i v tomto nejistém světě.
László Szabó, PhD., je proděkanem teologie na Theologische Hochschule Friedensau v Německu a je také vedoucím Institutu misijních studií Arthura Daniellse.
Působil jako univerzitní lektor, misionář a kazatel v Tanzanii, Maďarsku a Německu. Jeho výzkum se zaměřuje na rozvoj víry, společnosti a náboženství a mezikulturní studia. Jeho nejnovější kniha Mission: Content in Context vyšla v nakladatelství Oxford Centre for Mission Studies (Oxford, Regnum Books, 2021).