Jak přežít dospívání svého dítěte
Možná jste snili o tom, že si udržíte se svým dospívajícím dítětem úzký kontakt, ale najednou je všechno jinak. Vaše dítě už nechce být doma, s rodinou. Jeho emocionální vzněty, výbuchy temperamentu nebo naopak stavy netečnosti vás matou. Rádi byste věděli, kam se poděly vaše rodičovské schopnosti – kde jste ztratili kontakt se svým dítětem. Snažíte se porozumět sobě i jemu, je to pro vás jako noční můra. Děsivé historky vašich přátel, kteří již prošli tímto náročným obdobím, vás matou ještě víc. S malou nadějí na úspěch se hrdinně postavíte tváří v tvář bouři jen proto, abyste zjistili, že jedna obří vlna se sice přehnala, ale druhá se již blíží.
Pokud vám to třeba jen částečně připomíná váš domov, můžete si vydechnout. Je to normální. Nemusíte mít pocit, že jste jako rodiče zklamali, když jste se zrovna pohádali se svým adolescentním dítětem. To jste jen zažili raný proces vzpoury.
Vzpoura – její „pro“ a „proti“
Většina rodičů chápe vzpouru dospívajících jako negativní projev – ostatně podle definice je vzpoura odmítnutím autority. Ale zkuste o tom chvíli přemýšlet. Co se stane, když se dítě vašemu vedení nikdy nevzepře? Nemůžete ho přece řídit navždy.
Během dospívání se teenager začíná vymaňovat ze světa svých rodičů – z hodnot a idejí, které vyznávají, z jejich kontroly. V tomto smyslu je to pozitivní proces – proces budování vlastní identity, stejně jako etických norem, životních hodnot a ideálů. Pro některé děti začíná tento proces už kolem třinácti let, pro jiné až později. Někteří jím projdou snadno, pro jiné je to obtížnější. Proces hledání vlastní identity však potřebuje prožít každý dospívající. Pokud k tomu nedojde v tomto období, stane se to někdy v budoucnu. Například ve středních letech.
V období vzpoury volá teenager po uznání vlastní jedinečnosti. Už nechce být vámi ovládán, vy jste ovšem za něj i nadále zodpovědní. Pokouší se najít sám sebe – ujasnit si, kým je, čemu věří a o co mu jde. Jeho identita je spojena s jeho sebeúctou. Právě proto, že hledá odpovědi na tyto otázky, reaguje na vaši autoritu citlivěji než dříve. Potřebujete si uvědomit, že jeho reakce nejsou zaměřeny proti vám osobně, ale že jde o normální vývoj směřující k dospělosti. Značné výkyvy nálad dospívajícího vás mohou frustrovat. Někdy se bude cítit jako „král výšin“, odkud má báječný rozhled po životě a všech jeho oslnivých krásách. Ještě než si na to stačíte zvyknout, propadne se do hlubin zoufalství a beznadějné melancholie. Všechno přehání a zveličuje. Všechno je buď skvělé, nebo otřesné. Vyzrálost vašeho jednání a vašich reakcí mu pomůže pochopit, že život je z 10 % to, co se člověku stane, a z 90 % to, jak na tuto událost reaguje.
Je nestálý. Jeden den si může zajít blok jen proto, aby se potkal s Julií, za čtrnáct dní si bude zacházet dva bloky, aby se jí vyhnul. Jednou bude milovat sýrovou pizzu, podruhé se bude udiveně ptát, co mu na ní tak chutnalo.
V období vzpoury můžete očekávat, že teenager bude útočit na vaši autoritu v mnoha oblastech. Možná vám bude odmlouvat nebo se s vámi hádat, každopádně bude zkoušet, jak pevná jsou stanovená pravidla a zda by nebylo možné posunout večerní návraty na pozdější hodinu. Záleží jen na vašich reakcích, jestli období vzpoury proběhne u vašeho teenagera „normálně“, bez větších výkyvů, anebo jestli občas nabere abnormální směr nebo intenzitu.
Abnormální vzpoura
Možná si říkáte: „Jestli je tohle všechno normální, pak vlastně nevím, co je nenormální.“
Abnormální vzpoura uvrhne rodinu do věčných sporů – o známost, kamarády, večerní příchody, zavedená pravidla, peníze nebo auto. Za měřítko abnormální vzpoury lze v mnoha případech považovat frekvenci deliktů. Někteří se dopouštějí nejen výtržnictví, ale i vážnějších trestných činů, např. krádeže. Mladí lidé jako by se tím zoufale pokoušeli svým rodičům říci: „Teď si mě možná konečně začneš trochu všímat.“
Vzpoura dosahuje abnormálních rozměrů tehdy, když teenager odmítne dodržovat přiměřená domácí pravidla; chodí večer pozdě domů; začne zkoušet alkohol, drogy, sex; má opakované problémy se zákonem; začne se výstředně oblékat. Jde v podstatě o naprosté odmítnutí spolupráce s rodinou a ignoranci sociální odpovědnosti. Možná jste si při sledování dospívajících dětí vašich přátel říkali: „Až bude dospívat moje dítě, nikdy se takhle chovat nebude! Já mu to nedovolím!“ Teenager vás ale již neposlouchá, jako když byl malé dítě. Má vlastní rozum, vlastní individualitu. A jeho myšlení a osobnost nemůžete řídit donekonečna.
Také jsem měla sklon ukazovat prstem na chyby rodičů a jejich špatné výchovné metody, dokud jsem na vlastní kůži nezažila abnormální vzpouru jednoho ze svých tří dětí. Vzala jsem si z toho následující poučení:
- Jednou přijde doba, kdy už rodiče přestávají být odpovědní za rozhodnutí svých dětí.
- S dítětem nemusí jít automaticky všechno „hladce“ jen proto, že jste se jej snažili slušně vychovat a sami jste mu dobrým příkladem.
- Je potřebné dovolit našim dospívajícím dětem, aby se rozhodovaly samostatně a přijaly důsledky svých rozhodnutí.
Nechte je být
Snad nejtěžší věcí, která rodiče v tomto období čeká, je nechat je být. Mnozí rodiče si nedokážou představit, že by jejich dítě mohlo být v dnešním světě napros to nezávislé. Mnohdy to nevydrží a chtějí dospívajícího dotlačit ke „správným“ rozhodnutím. Máme jen osmnáct nebo dvacet let na to, abychom do dítěte vložili správné hodnoty. Pak přijde den, kdy musíme dát ruce pryč a dál už jen přihlížet, jak naše dítě dělá chyby, které mohou ovlivnit jeho budoucnost. Šance, že se dítě rozhodne správně, se zvětšuje, pokud s námi nemusí o svou dospělost a nezávislost bojovat.
Několik slov k zoufalým rodičům
Rodiče teenagerů mají často pocit, že to nezvládnou. Pronásledují je myšlenky typu: „Udělal jsem to správně?“ Pokud si i vy kladete takové otázky, pak mi věřte, že je všechno v pořádku. Možná se vám zdá, že se nic nedaří – nicméně ve skutečnosti je všechno lepší, než si vůbec dokážete představit. Pokud s dospívajícím žijete v jedné domácnosti, mohou ve vás neustálé hádky a napětí vyvolávat malomyslnost. Hádky jsou sice nepříjemné, ale i to, že se hádáte, znamená, že spolu komunikujete. Otevřený konflikt je lepší než stav, kdy spolu členové rodiny nemluví.
Možná, že odmítá všechny vaše návrhy, ale neodstrkujte je. Vy jste dospělí, vaše dítě zatím nikoli. Vy se můžete rozhodnout chovat se v těchto chvílích dospěle, ono ne. Jednejte rozhodně, ale s láskou, bez ohledu na okolnosti. Ty mohou být opravdu vypjaté, ale jednou vám dítě vaše jednání vrátí. Vaše dítě je plnohodnotným člověkem, i když si vybere jiné hodnoty než vy. Musí mít možnost vytvořit si vlastní žebříček hodnot a žít život tak, jak to považuje za nejlepší.
DESATERO PRO RODIČE
- Respektujte soukromí dospívajícího.
- Nepřestávejte dělat věci společně.
- Dohlížejte s mírou.
- Respektujte jeho touhu po nezávislosti.
- Mějte smysl pro humor.
- Diskutujte o nadcházejících změnách.
- Získejte podporu sourozenců.
- Naslouchejte dospívajícímu.
- Buďte dospívajícímu oporou.
- Buďte modelem šťastného manželství.