Žiju on-line
Nikdo dnes nepochybuje o tom, že internet je přínosem pro kvalitu našeho života. Postupně však odhalujeme i mnohá rizika a potenciální hrozby, které jsou s užíváním internetu spojené. Jedním z nich je i vytvoření závislosti na on-line komunikaci nebo počítačových hrách. Jak jste na tom vy? Nesedíte hodiny u počítače, kdy jen bezcílně surfujete mořem zábavy a informací? Končí váš den sklapnutím notebooku ve chvíli, kdy vám padají víčka únavou? Trpí vaše vztahy s lidmi nedostatkem času, který místo toho věnujete virtuální realitě?
Termín závislost na internetu byl poprvé použit v roce 1995 psychiatrem Ivanem Goldbergem spíše jako vtip než cokoli jiného. Ovšem dnes se tomu už nikdo nesměje. Závislost na internetu představuje vážný a rostoucí problém. Množí se počet klinických i právních důkazů o tom, že připojení k internetu je něco, co má na lidi silný vliv. Internet jednoznačně dokáže působit na náladu člověka; skoro 30 % uživatelů internetu přiznává, že jej používá ve snaze zlepšit si špatnou náladu. Jinými slovy, užívají internet jako drogu (návykovou látku).
Psycholog David Greenfield na základě zkoumání 1 500 firem zjistil, že mnozí lidé přišli o práci v důsledku toho, že trávili čas v zaměstnání prohlížením pornografických stránek, hraním a nakupováním přes internet. Podle dr. Marlene Maheuové, odbornice na závislost na internetu, se realizuje asi 25 až 50 % internetové závislosti v pracovní době. „To znamená, že zaměstnanci jsou placeni za to, že se angažují v aktivitách, které nemají s prací vůbec nic společného,“ napsala. Internetový průzkum uživatelů, kteří sami přiznali, že s ním mají problém, ukázal, že více než 90 % z nich bylo přesvědčeno, že bez internetu by byl svět nezajímavým a prázdným místem. Téměř 80 % respondentů přiznalo, že se jim během dne honí hlavou myšlenky na užívání internetu, a 80 % odpovídajících uvedlo, že jsou nervózní, když je internetové připojení pomalé.
Podobně jako u lidí závislých na drogách či na alkoholu, i lidé závislí na internetu hledají rozptýlení, které jim pomůže uniknout realitě a každodenním starostem. Přestože platí, že internet není svojí podstatou špatný a že interakce on-line skutečně vyplňuje některým lidem sociální prázdnotu, jeho užívání zahrnuje významná rizika. Internet je interaktivní a poskytuje uživateli pocit (jakkoli falešný) anonymity. Výsledkem je, že lidé, kteří by nikdy neporušili zákon „veřejně“, se mnohem snadněji „privátně“ namáčejí do chování, které může být někdy označeno dokonce za kriminální.
Počítačové hry
Hraní elektronických her se stalo oblíbeným způsobem trávení času všech věkových skupin a obou pohlaví. V roce 2002 dosáhl celosvětový prodej videoher částky 17,5 miliardy dolarů. Z 60 % Američanů hrajících videohry tvoří 61 % dospělí, z nichž je téměř polovina žen. Průměrný věk hráče je 28 let.
Videohry a počítačové hry jsou interaktivní formou zábavy, při které hráč rozvíjí určité strategické schopnosti. Některé hry jsou kreativní, alarmující počet z nich je však násilných a pornografických. Způsobují také rostoucí problémy se závislostmi a izolací. Desetileté děti dnes běžně tráví týdně skoro deset hodin hraním videoher. Víc než 60 % dětí uvádí, že hrají videohry déle, než by chtěly.
Tyto hry v sobě mají vestavěný systém poskytující hráči odměnu – ten pak tráví dlouhé hodiny tím, že dosahuje určitých umělých cílů. Jane Healyová popisuje „tajné zbraně“, které se ve videohrách používají, aby přilákaly a získaly mysl hráče, těmito charakteristikami:
- pocit, že hráč je pánem a má vše pod kontrolou;
- přesné nastavení stupně obtížnosti;
- okamžitá a neustávající zpětná vazba (odměňování);
- únik od nepředvídatelnosti lidských záležitostí a sociálních vztahů;
- náročný, pestrobarevný a rychle se měnící vizuální formát.
Studie ukazují, že hraní videoher je spojeno se změnami hladiny dopaminu v mozku. Opakovaná nadměrná stimulace mozkových center kompenzace, ve kterých se produkuje dopamin, může vést k závislosti, ať už se jedná o návykovou látku, anebo vysoce stimulující aktivitu. Izolovaný mikrosvět těchto her je navíc zcela odlišný od běžného učení se ve škole. Něco se učit v reálném životě nabízí mnohem méně moci, vzrušení, okamžité odměny a triků upoutávajících pozornost. Vyžaduje však víc kritického myšlení, řešení problémů a integrace mnoha dovedností. Pouhý fakt, že dítě zvládlo hru, neznamená, že se strategie, kterou se naučilo, dá využít v reálném životě.
Vážným problémem je násilná tematika, dnes již běžná u většiny počítačových her. David Grossmann strávil roky studováním metod a psychologických účinků výcviku armádních nováčků za účelem potlačení přirozených zábran zabíjet. Ve své studii uvádí: „Víc než jakýkoli jiný aspekt těchto nových videoher je to věrnost simulace – masakr, krveprolití, drsnost –, která je tak pokročilá. Realismus je svatým grálem výrobců videoher. Výdobytky techniky dávají dnes představivosti jen malý prostor – simulace je stále věrnější, a proto i účinnější ... Interaktivita, stupňování násilí i fyziologické reakce, to vše slouží k propojení povznášejících pocitů a úspěchu hráče přímo s násilnými obrazy. A tyto ‚dobré‘ pocity ho drží u hry.“ Vždyť je to jen hra, říkají někteří. Dr. Grossmann však upozorňuje na to, že takovéto hry jsou v podstatě „simulátory zabíjení“, které učí násilným odezvám, podobně jako když se kosmonauti učí, jak letět na Měsíc bez toho, že by vůbec opustili Zemi. Jeho mrazivá analýza školních masakrů v knize Stop Teaching Our Kids to Kill je víc než přesvědčující.
ŽIVOT JE PŘÍLIŠ CENNÝ, NEŽ ABYSTE JEJ PROSEDĚLI PŘED POČÍTAČEM
Virtuální svět vás okrádá nejen o čas, ale i o skutečné zážitky a vztahy. Čím častěji si uvědomíte výjimečnost každého dne, každé hodiny a minuty, tím více si budete vážit života i svých blízkých. Hodiny strávené u vašeho notebooku vám už nikdo nevrátí! A proto:
- Věnujte víc času rodině a přátelům. Bavte se a zažívejte s nimi legraci. Řekněte jim, co pro vás znamenají, a buďte jeden pro druhého oporou.
- Naučte se něco nového. Vyhledávejte nové poznatky, přečtěte si dobrou knihu nebo zkuste uvařit nějakou specialitu. Seznamujte se s novými, inspirativními lidmi.
- Zkuste se alespoň na chvíli odpoutat od sebestřednosti. Obdivujte krásný výhled, aniž byste mysleli na sebe. Vnímejte nádherný, pulzující život, který vás obklopuje. Zajděte si na hodnotné divadelní představení nebo na výstavu.
- Nezříkejte se ničeho, co přináší radost do vašeho života. Hrejte si se svým domácím mazlíčkem, uspořádejte pro přátele zahradní party. Naučte se hrát na nějaký hudební nástroj nebo vyrazte s kamarády na koncert.
- Nezapomínejte na pohyb. Někdo rád jezdí na kole, jiný dává přednost chůzi, plavání nebo joggingu, další si rád zajde s přáteli do fitness centra. Co si takhle zaplatit lekce jízdy na koni, lyžování nebo tenisu? Je to skvělý způsob, jak navázat nová přátelství, užít si legrace a současně se cítit skvěle.
- Nahraďte internetový způsob zábavy skutečnou relaxací. Nedovolte, aby vám život protekl mezi prsty. Nezapomeňte čas od času „vystoupit z vlaku“: zamyslete se nad uplynulým dnem, nad svými zážitky, nad svým životem a buďte vděční za všechno, co jste dosud mohli prožít.