Böhmovi: Láska mezi auty a barokem

Dipl. Ing. Pavel Böhm, MBA, je dlouholetým ředitelem nákupu největší firmy v České republice – Škoda Auto Mladá Boleslav. Do nákupu nových výrobních technologií zahrnujícího linky pro výrobu motorů a převodovek, lisovny, svařovny, montáže i budovy, stavby a veškerý režijní materiál investuje se svými podřízenými každý rok více než půl miliardy eur. Byl u přípravy všech projektů automobilky posledních let jako Rapid, Rapid Spaceback, Octavia, následník Fabie a dalších. Celé tři roky v týmu expertů zakládal výrobní závod VW Group Rus v Kaluze, která se nachází 200 km jižně od Moskvy. Ve vzácném volném čase hraje s manželkou Ellen barokní hudbu a s dětmi navštěvují každou sobotu bohoslužby v křesťanském sboru církve adventistů. „Výroba aut obnáší precizní souhru a plánování přes tvorbu designu, konstrukci, plánování výrobních procesů, výrobu až po naplánování sebemenší změny, na kterých se podílejí stovky lidí ve velmi intenzivní komunikaci. Nedovedu si představit, že o mnoho složitější živé organismy, tyto zázračně složité konstrukce s vlastním řídicím informačním systémem, by mohly vzniknout samy od sebe čistě náhodou,“ říká zkušený technik a manažer. „Když se díváme zpět, zjišťujeme, že ani naše životní události nejsou čistou náhodou, ale je zde vidět zcela jasná linka určitého plánu, který má smysl.“

Pavel Böhm prožil dětství v době takzvané normalizace v černém Kladně, kde často oknem v šestém patře panelového domu pozoroval „rudou záři nad Kladnem“ – působivý okamžik, kdy se z vysoké pece vylévá roztavené železo a jeho záře osvětluje oblohu. I když byl premiantem třídy, kvůli svému náboženskému vyznání nesměl v tehdejším komunistickém režimu studovat na střední škole. Vyučil se proto na Odborném učilišti kladenské ocelárny Poldi. Zkušenosti z dělnického učiliště a z práce v Poldi se mu hodí dodnes. Nakonec po politickém uvolnění mohl vystudovat dvě vysoké školy. Po absolutoriu na první z nich odešel na několik let do západního Německa sbírat pracovní i osobní zkušenosti. Do Čech se vrátil za pracovní nabídkou koncernu Volkswagen AG. „Tehdy jsem poznal mou milovanou Ellen. Už jsem měl načase. V Německu jsem brzy pochopil, že mezi tamějšími ženami manželku najdu těžko. Díky Bohu jsem krátce po návratu do Čech potkal mou nynější ženu. Dodnes tvrdím, že si ona našla mě, ale její verze je trochu odlišná,“ usmívá se ředitel – houslista. „Byla jsem tehdy ještě mladá studentka a Pavel byl spíše již usazený distingovaný manažer. Přesto jsme si rozuměli a dokázali jsme si hodiny povídat. To, že jsme se potkali a dali dohromady, je jedna z nejlepších věcí, která mě v životě potkala. Rozhodnutí zůstat spolu jsem nikdy nelitovala, i když to vždy nebylo vzhledem k manželově práci jednoduché,“ vzpomíná Ellen. Je dcerou adventistického pastora, což pro ni mimo jiné znamenalo častější stěhování a adaptování na nové prostředí. „Možná jsem díky tomu flexibilnější a lépe zvládám změny spojené s manželovou manažerskou profesí, která s sebou přináší práci v zahraničí i cestování po celém světě,“ říká energická vedoucí oddělení dohlížejícího na disciplínu dodavatelů automobilky. Böhmovi mají spolu dva dospívající syny Janicka a Timothyho. Pěti chudým dětem v Bangladéši dlouhodobě sponzorují vzdělávání v adventistické internátní škole.

Nejtěžším obdobím pro rodinu byl tříletý pracovní pobyt otce v Rusku, kde se jako vedoucí nákupu podílel na stavbě nového závodu VW Group Rus ve městě Kaluga. Z té doby jej manželka a děti znají nejvíce ze skypu. „Vídali jsme se jen nepravidelně o víkendech, když mohl přiletět z Moskvy. Děti byly ještě malé a nebylo to snadné. I tak jsem ale vždy věděla, že jsme tým a že se na sebe navzájem můžeme spolehnout. Snažila jsem se nepřipouštět si, že by se Pavlovi mohlo na těch cestách něco stát, přece jen nalétal přes 500 tisíc mil. Tady mi opravdu pomohla důvěra v Boha, vědomí, že je manžel pod Jeho ochranou i během proslulých ruských zim a sněhových kalamit, ale i během toho, kdy tam prodělal těžkou otravu z jídla.“ Pozitivně smýšlející inženýr zpětně hodnotí období práce v Rusku i jako velké obohacení: „Moje zkušenosti ze západní Evropy a z domova ve střední Evropě dostaly nový rozměr. Popsat prožitky z této doby by vydalo na celou knihu a dnes i trochu lituji, že jsem si nevedl podrobný deník, neboť mi v paměti utkvěly jen zážitky opravdu mimořádné. Velmi často se mi například stávalo, že mé německé jméno vzbuzovalo v lidech nedůvěru a odstup, ale jakmile jsem začal mluvit mojí esperanto-ruštinou, jak ji nazvali moji kolegové v práci, bariéry velmi rychle mizely. Poznával jsem lidi se širokým srdcem, kteří toho moc neměli, ale byli otevření, vstřícní a ochotní se i o to málo rozdělit. Dokonce překonali i to, že jsem s nimi nepil vodku,“ směje se abstinent Pavel Böhm.

Nejen výroba aut, ale i ostatní výrobní odvětví jsou dnes závislé na světové globalizaci. Otevřený trh nutí firmy vyhledávat lokality s nejnižší cenou za lidskou práci. Značná část průmyslové výroby končí proto v oblastech Asie, Afriky či Jižní Ameriky. Jediná šance, jak tomu čelit, je zavádění high-tech technologií, do kterých spadá i plná automatizace výroby aut za pomoci robotů. „Důsledky těchto procesů dnes vidíme názorně na pracovním trhu Severní Ameriky a v poslední době i v Evropě, kde nezadržitelně narůstá počet nezaměstnaných lidí a ani růst oblasti služeb tento trend nemůže zastavit. Jsem přesvědčen, že jednou budu svým vnukům vyprávět o tom, jak jsem osobně řídil auto, řadil ručně převodové stupně nebo přidával plyn, brzdil a přitom sledoval dopravní situaci a značky. Již dnes jezdí auta v normálním provozu plně řízená počítačem a je jen otázkou času jejich nasazení,“ konstatuje ředitel Pavel Böhm. „Mít krásné auto je snem mnoha lidí, ale je dobré si uvědomit, že při vší dokonalosti se jedná jen o trochu sofistikované elektroniky a zformované hmoty. Osobně mnohem více obdivuji dokonalost a precizní technické zpracování objektů v přírodě kolem nás. Ať se jedná o objevy mikrosvěta v kvantové fyzice nebo nanotechnologiích, v biologii s jejími úžasnými vhledy do buněk a jejich supersložitého kódu DNA, či ohromující nové poznatky z makrosvěta – vesmíru. To je to, co mě opravdu fascinuje a ubezpečuje v tom, že nejsme produktem náhody, ale že jsme v rukou inteligentního Tvůrce.“

PhDr. Ellen Böhmová je spoluzakladatelkou mladoboleslavského společenského domu Lávka. Začal působit v nových prostorách vybudovaných z rozpočtu církve jako podpora různých místních občanských aktivit. Půldruhého roku od svého otevření je Lávka nedílnou součástí mladoboleslavského kulturního a společenského života. „Jsem moc ráda, že se můžeme s Pavlem podílet na zdejších aktivitách. Oba se tu zapojujeme do akcí Klubu zdraví, rozjela jsem tady Ekokino, kde v rámci Ozvěn Ekofilmu, prestižního celostátního festivalu, promítáme nové filmy s ekologickou a duchovní tematikou. Do Lávky postupně přichází čím dál více lidí a díky zajímavým projektům, jako je například každoroční Národní týden manželství, se stává stále oblíbenějším místem.“ V prostorách společenského domu se v sobotu konají také bohoslužby sboru adventistů.

Pavel i Ellen vyrostli ve věřících rodinách. Přesto nebo právě proto si podle svých slov museli každý najít vlastní cestu ke spiritualitě. Především v období dospívání má skoro každý mladý člověk vyrůstající ve věřící rodině pocit, že o něco přichází, a na svět kolem sebe se dívá přes růžové brýle. „Až čas člověka naučí, že za nevázanou radostí a divokými emocemi se skrývá také spousta smutku a slz,“ říká Pavel Böhm. „Ryzí důvěra v Boha není něco, co člověk zdědí nebo obdrží od rodičů, ale musí si ji vybudovat sám s Boží pomocí krok za krokem. Největší hodnotu mají pro každého odpovědi, na které přijde sám.“ Velkou Pavlovou zálibou je studium témat evoluce a stvoření, spolupracuje dokonce na internetovém portálu www.genesisnet.info s tímto zaměřením, baví jej také témata biblické archeologie a naplňujících se proroctví. Zcela z jiného soudku je jeho dnes skoro profesionální koníček obchodování na burze, a to trh s měnami – forex a pákové certifikáty nebo akcie.

Pavel s Ellen si z automobilky každý den přinášejí domů značnou dávku stresu a napětí z práce. Berou to jako daň dnešní době a náročnému povolání. Společně zjistili, že nejlepší relaxací je pro ně barokní hudba. „Naprosto nás vtáhla do své atmosféry a krásy. Ellen doprovází na klavír moji hru na housle. Dokážeme v tomto povznášejícím zaujetí strávit celé hodiny,“ zasní se Pavel. „Oblíbili jsme si kousky od starých mistrů Bacha, Vivaldiho, Händela, Corelliho a dalších. V té hudbě je zvláštní atmosféra, která se dá těžko popsat, ale je blahodárná,“ doplňuje manžela Ellen. „Svým způsobem by se dala i výroba aut přirovnat k hudbě. Procesy na montážní lince souzní v určitém taktu, vše je perfektně sladěno a všichni dohromady tvoří takový ‚orchestr‘. Když procházím krásnou moderní montážní halou, kde se vyrábějí Octavie, tak takový pocit opravdu mám,“ usmívá se Ellen. K hudbě vedou Böhmovi i své děti. Oba kluci hrají na dva hudební nástroje a vystupují s orchestrem. Našli také svoji cestu ke klasické hudbě a rádi si ji poslechnou a zahrají. Kromě hudby se s dětmi nadšeně věnují deskovým hrám. „Máme jich doma hodně a opravdu rádi je hrajeme.“ Se syny chodí rodiče také pravidelně hrát badminton a občas squash nebo tenis. Rádi podnikají společné výlety.

Böhmovi by rádi své děti i sebe uchránili před úpadkem skutečných hodnot. Trápí je, že čest, čistota, důvěra či věrnost ve společnosti stále více pozbývají na své důležitosti a lidé podléhají iluzi, že o ně není třeba usilovat. „Všichni jsme si zvykli na dobu hypermarketů, kdy naše potřeby musí být uspokojeny hned teď a nejvzácnější hodnoty života nahrazuje honba za kariérou či majetkem. Přitom v nás zůstává prázdnota a osamělost. Běžně se rozpadají manželství, rodiny a vzájemné vztahy. Nejsme už ochotni o něco bojovat, dlouhodobě usilovat nebo snášet úděl v dobrém i ve zlém. Moje někdy i tvrdě prožité zkušenosti ze světa byznysu i z různých koutů světa mě ujistily o tom, že nejdůležitější věci v životě se nedají koupit a stojí za to upřednostnit v životě žebříček hodnot nastavený Pánem Bohem v Bibli. Není nic důležitějšího než vědomí, že existuje Někdo, o koho se vždycky můžete opřít,“ svěřil se vrcholový manažer.