Děti ze slumů jsou ve škole šťastné
Děti školu v centru Čalantika milují, některé tam chodí o hodinu dřív. Jarmila Szkutová koordinuje z Česka chod centra Čalantika v Dháce. V listopadu jela do Bangladéše zjistit, jak se novému centru daří.
Byla jste v Dháce už šestkrát, dobře to tam znáte. Jak se dá stručně popsat život ve slumech?
Slumy jsou zcela mimo pozornost úřadů. Neexistuje nic jako záchytný sociální systém, nikdo, kdo by kontroloval, jestli nějaké dítě netrpí hlady. Zhruba dvě třetiny dětí jsou podvyživené, nemají potřebná očkování, často trpí žloutenkou a horečnatými onemocněními. Běžně pomáhají rodičům přispívat do rodinného rozpočtu, sbírají recyklovatelné materiály nebo něco prodávají. Do školy často nechodí vůbec. Chudé rodiny nemají obvykle finance na školní pomůcky a jiné poplatky spojené s docházkou do školy. Navíc priority takovéto rodiny jsou obyčejně jiné – jde o to přežít, získat peníze na jídlo a nájem. Položky jako školní poplatky či zdravotní péče se stávají naprostým nadstandardem, který si většina rodin ve slumech jednoduše nemůže dovolit.
V jakých životních podmínkách tyto děti žijí?
Slum Čalantika, ve kterém působíme, se nachází na „rybníce“ v jedné ze čtvrtí bangladéšské metropole. V improvizovaných přístřešcích z vlnitého plechu a bambusu zde žije okolo dvanácti tisíc obyvatel. Domečky stojí na nožkách uprostřed vody, která je silně kontaminovaná obsahem místních latrín a splašků z okolních mnohopatrových budov. Ženy vaří na společných ohništích, pro vodu (pouze užitkovou) se dochází s kanystry na několik míst, kam je přiváděna hadicí. Jen v tomto slumu žije asi šest tisíc dětí, z nichž jen každé páté se dostane ke vzdělání.
Z jakých důvodů děti ze slumů v Dháce často nechodí do školy?
Prvním důvodem je práce dětí. Děti místo školy vykonávají pomocné práce v textilních továrnách, žebrají, starají se o domácnost a mladší sourozence, zatímco rodiče celé dny pracují. I když si většina rodičů uvědomuje potřebu vzdělání pro své děti, realita přežití je nutí děti do školy neposílat. Dalším důvodem je to, že rodiny obvykle nemají finanční prostředky na školní pomůcky, učebnice či poplatky spojené se školní docházkou, které jsou pro státní školy v Bangladéši nutností. Děti ze slumů také většinou neprojdou předškolní přípravou potřebnou k nástupu do školy. Kvůli povinnostem doma, nedostatku rodinných financí a chybějícímu předškolnímu vzdělání tak děti ze slumů nemohou často ani zahájit, natož pokračovat a dokončit základní vzdělání.
Překážkou ve vzdělávání je mimo jiné i špatný přístup k povinné předškolní přípravce. Proč je to tak komplikované?
Pro zápis do první třídy je v Bangladéši nezbytné absolvovat předškolní výuku, kde se děti učí rozeznávat písmenka, číslice, učí se základům čtení, psaní, počítání a sociálním dovednostem. Předškolní vzdělávání je v Bangladéši nabízeno pouze soukromými placenými školami. Stát bezplatnou variantu nenabízí. Omezeně poskytuje neformální předškolní výchovu několik neziskových organizací, které ve slumech působí. Děti ze slumů, které do školy navzdory těmto obtížím nastoupí, obvykle kvůli své rodinné situaci nechodí do školy pravidelně a často nakonec nedokončí ani první ročníky základní školy.
Jakou má centrum Čalantika kapacitu? Co všechno se zde děti učí?
Provozujeme dvě třídy, každou po pětadvaceti dětech. Pracují tu dva učitelé. Děti se učí číst a psát v místní bengálštině, učí se základům matematiky, angličtiny a všeobecným znalostem. Výuka zahrnuje i osvětu v oblasti hygienických návyků a základních práv dětí. Vyučování má podobu neformální výuky. Centrum je otevřené celý den, děti si tu mohou hrát se svými vrstevníky. Tuto možnost v běžném každodenním životě ve slumu většinou vůbec neznají.
Chodí děti do školy rády? Jací jsou to žáci?
Nadšení školáci. To je slovo, které se na děti z Čalantiky, které centrum navštěvují, hodí podle mě úplně nejvíce. Učitelé do centra přicházejí okolo sedmé hodiny ráno a některé děti už u centra čekají, i když vědí, že výuka začíná až od osmi. To mluví za vše. Škola je pro tyto děti místem, které je jenom pro ně, prostorem, kde se mohou rozvíjet, kde jsou dospělí, kteří se jim věnují, kteří je mají rádi. Centrum je místem, kde děti z Čalantiky mohou být znovu dětmi.
Jak to při výuce vypadá? Čím vším je centrum vybaveno?
Děti při výuce používají tužky, sešity, tabulky na psaní křídou a písanky, kde se učí jednotlivá písmenka. Používají učebnice pro předškolní výchovu a první třídu státní základní školy. Třída je vybavená tabulí, televizí s videem, nejsou zde lavice ani židle, děti sedí na zemi. Ve volném čase si děti hrají. Centrum je vybaveno hračkami a různými hrami, které pomáhají dětem rozvíjet se a prožívat radost z trávení času s kamarády.
Jak se daří spolupráce s jejich rodiči? Čalantika má v úmyslu vzdělávat i dospělé v oblasti výživy, hygieny apod. Už nějaké programy běží?
Ano. Nechceme pracovat pouze s dětmi. Uvědomujeme si, že pokud se mají životní podmínky rodin v Čalantice měnit k lepšímu, musí se zapojit celá komunita. Proto pracujeme nejen s dětmi, ale i s jejich opatrovníky. Dále spolupracujeme i s vedením a učiteli státní školy, jinými organizacemi, které ve slumu působí, místními politickými autoritami atd. V současné době pro rodiče organizujeme kurzy na téma hygiena, prevence nemocí a základní práva dětí. Dále chceme rozšířit vzdělávání pro dospělé i na kurzy gramotnosti a kurzy vaření výživných jídel ze surovin pro chudé rodiny běžně dostupných. Plánujeme také otevřít tříměsíční kurz šití a krejčovství pro opatrovníky dětí a další zájemce, kteří ve slumu Čalantika žijí. Cílem je podpořit místní rodiny a pomoci jim zajistit extra příjem tak, aby se mohly lépe postavit na vlastní nohy. Podporou pracovních příležitostí pro rodiče pomáháme také udržet jejich děti ve škole, aby nebyly nuceny pracovat a mohly se zapojit do školní docházky.
Slumové centrum by nemohlo fungovat bez podpory Čechů. Jak pomáhají?
Program BanglaKids, který podporuje vzdělávání na vesnických a internátních školách a který dal vzniknout i centru Čalantika, existuje jen díky řadovým dárcům z Česka a Slovenska. Tím se liší od jiných projektů financovaných třeba vládou. Na jedné straně jsou to nejisté zdroje, zase je však můžeme lépe přizpůsobovat aktuálním potřebám místních. Velmi si vážíme podpory, důvěry a velkorysosti tolika lidí, bez níž by se spousta dětí v Bangladéši ke vzdělání vůbec nedostala!
Jak bude ADRA ve slumech dál rozvíjet svou pomoc?
Ve slumu Čalantika chceme působit dlouhodobě a rozšiřovat aktivity, se kterými nás místní lidé oslovují. Na to hledáme další prostředky. V dháckých slumech jsou stále 4 z 5 dětí bez možnosti chodit do školy. To jsou podle mě děsivá čísla, která volají po změně. A přitom stačí relativně tak málo. I malá částka může totiž pro bangladéšské děti znamenat šanci na lepší život. Můžeme s tím společně něco udělat. Například jen 360 korun stačí k tomu, aby mohl jeden školák dostat školní pomůcky na celý rok. Pro většinu z nás tahle částka není opravdu nic a v Bangladéši může mít dalekosáhlý pozitivní dopad.