Jsi bohatý, a nevíš o tom?
Ali Hafed byl šťastný a bohatý. Žil blízko břehů řeky Indus v Indii na své rozsáhlé farmě s milou ženou a krásnými dětmi. Jednoho dne jej navštívil přítel. Když se posadili ke krbu, přítel začal básnit o diamantech. Říkal, že za pouhý jeden kousek by si mohl koupit tucet farem stejně velkých, jako je ta Aliho. Za hrst diamantů by si Ali mohl koupit veškerou půdu v okolí a s diamantovým dolem by mohl získat mnohá království a posadit na trůn v palácích všechny své děti.
Té noci nemohl Ali usnout. Přestože byl bohatý, začal se považovat za chudého. Chtěl mít víc. Za úsvitu přišel k domu svého přítele s jedinou otázkou na rtech: „Kde mohu nalézt diamanty?“
Přítel odpověděl: „Potřebuješ najít místo, kde řeka protéká přes bílé písky mezi horami. V oněch bílých píscích máš šanci nalézt diamanty.“
O pár dnů později prodal Ali svou farmu, svěřil svou ženu a děti do péče souseda, vzal většinu peněz a vydal se hledat diamanty. Bloudil Asií i Blízkým východem. Cestoval po Evropě. Na některých místech uviděl protékat řeky mezi horami, v jiných řekách spatřil čistě bílé písky. Ale nepodařilo se mu nalézt obojí. Nakonec mu došly peníze a on, oblečen v cárech hadrů, doputoval do Španělska. Bylo to zrovna v době, kdy se přes Herkulovu úžinu (Gibraltar) prohnaly přívalové vlny. Zoufalý Ali se vrhl do vln, v nichž utonul. Nenašel jediný diamant.
Mezitím v Indii dával svému velbloudu napít z bystřiny nový vlastník Aliho majetku. Když velbloud ponořil tlamu do vody, uviděl tento muž v písku horského potoka zvláštní záblesk. Zdvihl onen podivný černý kámen, který se tak zvláštně zaleskl, když se ho dotkly paprsky slunce. Vzal jej do domu a položil na krbovou římsu, kde na něj zapomněl.
Po nějaké době navštívil dům tohoto muže Aliho starý přítel. Když vstoupil do domu, všiml si záblesku světla, který kámen odrážel. Přiběhl k římse a zvolal: „Tady je diamant! Ali se vrátil?“ Muž odpověděl: „O Alim jsem neslyšel celé roky a tohle je pouze nějaký starý kámen, který jsem našel v bystřině poblíž zahrady. Určitě to není diamant.“
„Ne, toto je diamant, poznám ho,“ odpověděl starý přítel Aliho. Oba muži běželi k bystřině u zahrady. Jejich prsty prohrabovaly čistý, bílý písek. Nalézali další a další drahokamy mimořádné krásy.
Tak objevili místo, jež se později stalo nejbohatším dolem světa. Z tohoto dolu, zvaného Golconda, pocházejí diamanty Koh-i-noor a Orlov, jež jsou korunními klenoty Anglie a Ruska.
Bohatství před tvýma očima
I my máme ve svém domově vzácné klenoty – svou vlastní rodinu. Štěstím není měšec zlata, nedostižná chiméra, za kterou se máme zbytečně hnát. Štěstí je přesně tam, kde jsme. Pokud máme děti, potřebují být s láskou opatrovány, milovány a ceněny. Když do nich investujeme svůj čas a energii, vzroste naše skutečné bohatství. Také náš partner je vzácným drahokamem, který si zaslouží náš čas, naši péči a pozornost.
Čas je nejcennější vlastnictví člověka. Obrat člověka o čas znamená ukrást mu část jeho života. Čas je drahocenný. Je to dar, z něhož se denně těšíme a sdílíme jej s ostatními.
Je prokázáno, že zdravé rodiny tráví více času společně a neúčastní se přespříliš aktivit, které vyžadují čas strávený mimo rodinu. Dávají přednost hře, legraci a vzájemné rodinné interakci. Z průzkumu však také vyplynulo, že většina rodin vnímá nedostatek času jako svůj hlavní problém. V dnešní uspěchané společnosti nemáme čas jíst společně. Každý odděleně jíme v restauracích typu McDonald’s nebo Burger King. Nemáme čas společně trávit čas a spoléháme na to, že naše děti zabaví elektronická média.
Do čeho investujeme náš čas? Budou to „diamanty“ rodinného bohatství?
Čas pro sebe
Jsi velmi důležitou osobou s jedním tělem a jedním životem. Dopřej si tedy čas na péči o sebe a vzdělávání. Nemusíš se cítit provinile za čas strávený cvičením, přípravou zdravé stravy, zlepšováním svého zdraví, četbou knihy nebo péčí o vzhled a vystupování.
Marie v rámci svého zaměstnání hodně cestovala a nedopřávala si dostatek času na péči o zuby. Když jednou musela navštívit zubaře, uvědomila si, že se dostala do velkých problémů. Lékař ji napomenul: „Musíte si vybrat, jaké máte priority. Buď budete pokračovat v cestování, lektorování a uhánění z místa na místo, anebo se pustíte do časově náročného postupu, jak si zachránit vlastní zuby. Opravdu nelze zvládnout obojí. Musíte se rozhodnout.“ Její volbou byla péče o zuby. Ve skutečnosti je nezbytné pro nás samotné i pro ostatní, abychom udržovali náš osobní život v pořádku.
Čas pro něj / pro ni
V průzkumu, který proběhl na manželských seminářích, jsme se účastníků ptali na to, jaké jsou jejich největší potřeby. Na prvním místě byla odpověď „čas pro dva“. Manželky oceňují, když jim jejich manželé věnují jednu hodinu svého času v průběhu celého dne k vzájemné komunikaci a společnému trávení času. To bylo velmi pociťovanou potřebou.
Existuje mnoho způsobů, jak říci „miluji tě“. Jeden zaneprázdněný lékař se rozhodl, že každý večer, poté co obejde své pacienty v nemocnici a uloží malé děti do postele, se bude věnovat své manželce, protože mu byla tolik vzácná.
Jistá žena tolik toužila strávit čas se svým mužem, že jej neplánovaně vyzvedla z práce a rozjela se severně do míst, která neznal. Poté co dojeli do přístavu, nalodili se a přepravili přes vodu. Tam na ně čekal kůň s povozem, který je dopravil na noc do Grand Hotelu na ostrově Mackinac. Muž byl naprosto překvapen. Z tohoto víkendu si oba odnesli úžasné vzpomínky. Když to pak vyprávěli svým přátelům, jeden z nich poznamenal: „Jejda, to muselo stát hodně peněz!“ Manžel na to zareagoval: „A víš, na kolik by mě přišel rozvod?“
Naplánujte si výlety na zajímavá místa, ať už trvají hodinku či dvě, celý den nebo celý víkend. Jeden pár si vede dlouhý seznam míst, na která by rádi zašli a kde by mohli prožít věci, které nikdy předtím nepodnikli. Je to další způsob, jak říci „miluji tě“ – trávit čas společně tak, jako když jste spolu před svatbou chodili. V těchto chvílích nezapomeň říkat „miluji tě“, „jsem za tebe tolik vděčný“ nebo „ty jsi tím nejlepším, co mě kdy potkalo“. Váš vztah se tím velmi upevní.
Jaké aktivity těší vás a váš protějšek? Napište si nápady pro noční rande nebo rekreační aktivity, které se vám oběma líbí. Poté je jednu po druhé realizujte.
Plánování je tajemstvím k pozvednutí vztahu lásky mezi manželem a manželkou. Vyžaduje to čas, ale výsledek stojí za to. Jaké jsou vaše nejhezčí vzpomínky na čas vyhrazený pro dva?
Čas pro děti
Pár, který měl již takřka dospělého syna, zjistil, že čeká další dítě. Tato překvapivá zpráva přiměla muže, aby přehodnotil svoji dosavadní roli otce. Byl vděčný za svého prvního syna, ale nikdy s ním nerozvinul blízký vztah, protože byl často na obchodních cestách. Během chlapcových mladších let měl na svého syna málo času. Nyní, když byl syn starší, neměl zase on čas na svého otce. Výsledkem bylo, že nakonec uvěřil, že prostě není stavěný pro otcovství.
Když se přiblížil čas porodu druhého dítěte, předsevzal si, že tentokrát bude věci dělat jinak. Od nejranějšího věku tohoto dítěte svého syna často držel v náručí, mazlil se s ním a hráli si spolu. Když tento syn vyrostl, byl mezi nimi pevný vztah. Když se po letech tento otec ohlédl zpět, řekl svému příteli: „Přemýšlím nad tím, kolik věcí jsem zmeškal, o kolik otcovských radostí jsem se připravil. Děti jsou doma tak krátce. Užívej si jich a dopřej si čas, abys je mohl přivést k tomu nejlepšímu, čeho jsou schopny.“
Děti potřebují být s námi víc, než si myslíme. Vymýšlejte společně takové aktivity, které budou pro ně zajímavé, např. jednodenní táboření, sjíždění řeky na kánoi, nakupování s maminkou nebo návštěva basebalového zápasu s taťkou. Čas pro rodinu je tou nejlepší investicí: v daném okamžiku přináší chvíle štěstí a nevyčíslitelně se zhodnocuje do budoucna.
Pokud chceme omezit závislost svých dětí na médiích (TV, facebooku, videohrách), měli bychom je napřed nahrazovat něčím lepším. Buďte tvořiví. Veďte děti k tomu, aby se naučily nové dovednosti pro život, jako třeba vaření zdravých jídel. Veďte je k hudbě nebo lekcím umění a naučte je pomáhat druhým. Učte je pracovní etice prostřednictvím plánování domácích prací a přidělení části zodpovědnosti za domácnost. Existuje mnoho možností, které si jako rodina můžete společně užívat.
Spojme počítačovou generaci s něčím lepším
Mnohdy nás až překvapí, jak dobře se naše dítě dokáže orientovat ve stahování programů potřebných ke spuštění počítačových her a v jejich instalaci. Zkuste mu ale ukázat, že počítač není jen pro zábavu. Naučte jej využívat volně dostupné vzdělávací programy. Ukažte mu, jak se pracuje ve Photoshopu či InDesignu. Naučte jej formátovat rukopisy pro tiskovou sazbu nebo jej nechte, ať si naprogramuje svoji webovou stránku. Život vašeho dítěte však musí mít i jiný, sociální rozměr.
Čas mezi dvěma členy rodiny
Není vždy nezbytné, aby všichni v rodině dělali věci společně. Je stejně důležité, aby se jednotliví členové věnovali sobě i individuálně. Kvalitně strávený čas může být i krátký. Už jen pěti minutami nepřerušené pozornosti dáváš druhému najevo svůj zájem. Maminka může zastavit svůj shon povinností a na chvíli se posadit na postel, zatímco jí její dcera poví o pravopisné soutěži, do které se přihlásila. Tatínek si může vyšetřit několik minut po večeři k tomu, aby si na zahradě zahrál se svým synem fotbal nebo basketbal.
Čas pro celou rodinu
Studie ukazují, že děti, které vyrostly v domovech, v nichž získaly pozitivní zkušenosti, jsou v životě úspěšnější. Cítí, že někam patří. Lépe prospívají ve škole, mají zdravější sebepojetí a šťastnější manželství.
Co skutečně způsobuje šťastnou rodinu? Když se na tuto otázku zeptali patnácti dětí školou povinných, nejčastější odpověď zněla: „Dělat věci společně jako rodina.“ Trávení společného času je ve skutečnosti „jazykem lásky“.
Investice do rodiny přináší ovoce. V době ekonomické krize se drahé dovolené jeví jako nemožné. Proč však nenaplánovat malou dovolenou na břehu jezera, výlet do zoo, grilování na dvorku nebo na zahradě, pěší túru po lesních cestách nebo lyžování v blízkosti domova?
Čas pro babičku s dědou
Babička s dědečkem, kteří jsou v důchodu, mohou být při společných aktivitách omezováni svým zdravotním stavem. Podle toho, zda zvládají standardní chůzi, pomalou chůzi anebo nechodí vůbec, je třeba plánovat jejich čas s rodinou. Někteří prarodiče vedou aktivní život, poznávají svět kolem sebe či tráví čas výbornými studijními aktivitami, které uchovávají jejich mysl v čilém stavu. Jiní mohou být jen doma nebo v domově důchodců a o to víc se pak cítí osamělí. Věnuj jim čas a hodně objetí, drž je za ruku nebo jim pomoz rozetřít léčivou mast na jejich ruce a nohy. Piš jim dopisy. Udělej pro ně věci, které jsou v tomto věku pro ně samotné obtížné. Dej jim znát, že jsou pro tebe důležití. Mají právo cítit se stále součástí rodiny, chráněni, milováni a ceněni i ve svém pokročilém věku.
Těšte se jeden z druhého a budujte rodinnou identituKaždá rodina je jedinečná – má svou vlastní identitu. Je důležité udržovat společnou rodinnou historii. Vyprávějte si příběhy o významných událostech ve vaší rodině a o životě vašich předků. Vyžaduje to určitý čas, ale tato investice se vrací v soudržnosti rodiny i v uvědomění si vazeb na předchozí generace. Často vzpomínejte na humorné zážitky z dětství vašich dětí i vás samotných. Vaše děti pak budou prožívat své dětství a dospívání v radostném a uvolněném emocionálním prostředí.
|
Pohled odborníka
Jak je to s čase pro rodinu?
V našem prostředí se mi zdá, že máme, kromě nedostatku času, další problém. Je jím únava. Radikální obrat v naší společnosti po roce 1989 přinesl do té doby nepředstavitelné nové možnosti. S těmito širokými příležitostmi jde ale ruku v ruce náročný úkol: umět se rozhodnout. Musíme volit, protože nemůžeme dělat všechno.
V souvislosti se zaměstnáním jsme často chyceni v další pasti. Pracujeme pro zaměstnavatele, svým stresem zvětšujeme jeho zisk. To nemusí být příliš motivující. Mnozí z nás si můžeme klást otázku, zda větší zisk toho, pro koho obětujeme velkou část svých sil, je tím, pro co chceme žít. Přispívá to k frustraci, demotivovanosti a pocitu marnosti.
Ne vždy jsou očekávání zaměstnavatelů rozumná. Žádají mnoho našeho času, sil, našich schopností – často více, než by bylo přiměřené. Není výjimkou, že vedoucí očekává, že jeho podřízení budou na mobilu po skončení pracovní doby nebo že budou vyřizovat věci ještě večer z domova. Zaměstnavatelé si často nárokují více, než jim přísluší.
Výsledkem je nejen to, že nezbývá mnoho času na rodinu, ale, a to je ještě větší problém, že čas pro rodinu není kvalitní čas. Jsme tak unaveni, že si jen přejeme vypnout. Muži neunesou pak další problémy, se kterými může přijít manželka nebo děti. Ženy jsou uhoněné a jen těžko mobilizují síly pro své nejbližší. Děti trpí. Někdy ani nemají odvahu přijít za rodičem, který je vyčerpaný, nepříjemný a podrážděný.
Náš manévrovací prostor není veliký. Ne vždy si můžeme dovolit změnit zaměstnání. A pokud je změníme, je pravděpodobné, že to vlastně bude stejné. Nebo ještě horší. Je to celá kultura, ve které žijeme.
Je však dobré, když se učíme pracovat „jako Pánu, a ne lidem“ (Koloským 3,23). A je dobré mít mez, za kterou nepůjdeme. Náš vztah s Bohem a také naše rodina jsou důležitými prioritami, které mají místo před zaměstnáním. Co je „císařovo, dejme císaři“, „co je Božího, dejme Bohu“ a „jen to, co je zaměstnavatelovo, dejme zaměstnavateli“. Potřebujeme se modlit za moudrost, aby náš život vedl spravedlivý Bůh, a ne pouze okolnosti, ve kterých žijeme. Čas pro rodinu je v Božích očích cenný. Proto se vyplatí nevzdat zápas o to, abychom si ho uchránili.
Ing. Pavel Raus, M.A. Clin. Psy., M.A. Theol.