Ale já mám špatné geny!
Jedno odpoledne se Julie chystala odjet se svou dospělou dcerou na víkend na venkov, když tu si vzpomněla na termín mamografického vyšetření. „Mohla bych to zrušit,“ řekla si, „ale však jen proletím dveřmi, zajdu na vyšetření a za chvíli už budeme na cestě.“
Když mamografické vyšetření skončilo a Julie se oblékala, objevil se RTG technik a požádal o druhý snímek a pak ještě o třetí. Julie se vydala na cestu s jistými obavami. Za několik hodin zazvonil telefon. „Julie, tady je váš lékař. Radiologická zpráva je hotová a my jsme znepokojeni malou bulkou ve vašem levém prsu. Změnila velikost a tvar. Rád bych, abyste přišla v pondělí na kliniku na biopsii.“ Víkend vzal nečekaný obrat.
V pondělí ráno šokovaná Julie bez hnutí naslouchala svému lékaři, který se jí ptal: „Můžeme si spolu promluvit o výskytu rakoviny ve vaší rodině?“
„Ano,“ odpověděla smutně. „Myslím, že jsem to měla očekávat. Má matka měla rakovinu prsu a má teta zemřela na komplikace s rakovinou. Sestřenice byla na mastektomii. Měla jsem to vědět. Zdá se, že je to v našich rodinných genech.“ Později biopsie skutečně prokázala, že Julie má rakovinu prsu.
Byla Juliina rakovina nevyhnutelným důsledkem zděděných genů? Vytáhla si jednoduše špatnou kartu? A jak jste na tom vy? Myslíte občas na to, jestli nebo kdy zavolá váš lékař?
Když se v rodině opakovaně objevuje rakovina prsu, někteří lidé podstoupí genetické testování zaměřené na specifické rakovinné geny. Přesně to udělala i Anna, když jí bylo dvacet devět let. Výsledek odhalil 70% pravděpodobnost, že u ní eventuálně propukne nejnebezpečnější známá forma rakoviny. Jaké měla možnosti? Mohla podstoupit bilaterální mastektomii čili odnětí obou prsů anebo se mohla pokusit změnit projev genů změnou svého životního stylu a tím vypnout smrtelný rakovinný gen, který koloval v její rodině. V obou případech musela vše brát naprosto vážně a být pod lékařskou kontrolou.
„Ať se stane, co má se stát“ – aneb stane se?
Mnoho lidí si myslí, že naše zdraví spolu s dalšími aspekty života jsou dány osudem nebo jsou výsledkem naší genetické struktury. Ale vaše geny nejsou váš osud.
Často slyším, jak lidé říkají: „Ach, moje máma má diabetes, takže ho pravděpodobně budu mít také.“ Většina genů, které podporují propuknutí určitého onemocnění, určuje sklony k různým chorobám, ale nezpůsobuje samotnou nemoc. Jsou to naše rozhodnutí, vědomá či nevědomá, která široce ovlivňují naše budoucí zdraví. V těsné blízkosti daného genu jsou malé markery zvané epigeny, které mohou být změněny naším způsobem života i návyky. Jsou to jakési vypínače s polohou zapnuto/vypnuto. Dokážou vypnout gen rakoviny, diabetu nebo srdečního onemocnění. Určují, které geny se projeví.
Příběh identických dvojčat
Ana Marie a Clotilde, narozené v roce 1942, jsou identická dvojčata žijící ve Španělsku. Mají úplně stejné geny, shodnou mimiku obličeje, stejný smích a často se na interview obléknou stejně, aniž by to spolu konzultovaly. Jsou doslova svými klony. Takže bychom předpokládali, že pravděpodobně dostanou stejné choroby. Jenže zatímco Ana Marie dostala rakovinu, Clotilde září zdravím. Co způsobilo tento rozdíl? Určitě ne geny, protože obě ženy jsou identická dvojčata. Ale jejich životní styl byl velmi odlišný.
Životní styl ovlivňuje jisté chemické značky zvané metyly a histony. Metyly modifikují DNA. Histony jsou genové proteiny a přehazují vypínač, čímž převážně určují, zda se gen projeví, anebo nikoliv. Jsou částí toho, co vědci nazývají epigenom. Jednoduše řečeno: Metyly utišují geny, zatímco histony je aktivují.
Genetici studovali epigenomy identických dvojčat a zjistili, že ve třech letech byla v podstatě podobná. Avšak kolem padesáti let jejich rozdíly narostly čtyřnásobně. To znamená, že ačkoliv jejich geny zůstaly po celý život stejné, mnoho epigenů, které přehazují vypínač mezi polohami vypnuto/zapnuto, bylo rozdílných. Jejich dědičnost byla stejná, ale životní styl a životní prostředí zapříčinily rozdíly v tom, jak se geny projevily.
Sami rozhodujete o svém zdraví
Když matka a otec zplodí dítě, každý z rodičů předá potomkovi třiadvacet chromozomů. Zároveň ovšem předá epigenomické nastavení. To určuje, který gen bude zapnut a který vypnut. Během dospívání však dítě změní toto nastavení volbou životního stylu. Ať trpíte chronickým onemocněním, nebo záříte zdravím, váš zdravotní stav je dán ze 70 % epigenomem a vaším životním stylem, zatím co méně než 30 % je ovlivněno lékařskou péčí, nastavením DNA a ne-epigenomickým prostředím. Epigenetika dokazuje, že my sami máme odpovědnost za integritu našeho genomu. Geny původ ně přednastavily výsledek, ale nyní vše, co děláme, vše, co sníme nebo vykouříme, může ovlivnit projevy našich genů u nás i u příští generace.
Telomery, stres a stárnutí
Na konci každého chromozomu je ocásek nebo výběžek zvaný telomer. Vědci odhalili, že když se chromozomy reprodukují, část ocásku se zkracuje. Toto zkracování souvisí se stárnutím organismu. Telomery se mohou zkopírovat přibližně padesátkrát. Hlavním zdrojem zvýšení zdraví telomeru a ochrany chromozomu před poškozením je enzym telomeráza, který napomáhá opravám telomeru a udržuje jej v optimální délce.
Udržování zakončení chromozomů v dobrém zdraví je klíčem zabraňujícím tvoření raných rakovinných buněk a zpomaluje proces stárnutí. Nositelka Nobelovy ceny Elizabeth Blackburn, která telomerázy objevila, dále dokázala, že chronický vážný stres telomery opotřebovává.
Jak ukázal průlomový výzkum dr. Ornishe, kdokoli, kdo si osvojí zdravý životní styl, může potenciálně zvýšit produkci telomerázy až o 30 %, takže změna životního stylu může přinést potenciál k opravě našich telomerů. Vyvážený život zahrnující výživnou dietu může ochránit naše chromozomy před předčasným stárnutím.
Nedostatek spánku mění projevy 224 genů
Kromě diety, cvičení, zamezení stresu a sociální podpory aktivují dobré geny i další faktory založené na životním stylu. Jedním z nich je odpovídající odpočinek. Allenův institut vědy o mozku ve spolupráci se SRI International oznámil, že 224 myších genů změnilo své projevy v souvislosti s nedostatkem spánku a že tisíce genů jsou zřejmě regulovány čtyřiadvacetihodinovým rytmem. Jeví se, že nejde jen o to, jak dlouho odpočíváme, ale důležitý je také rytmus a pravidelný cyklus odpočinku. Odpovídající odpočinek je zcela zásadní v období zvýšeného stresu.
Vitamin D reguluje více než dva tisíce genů
Každá tkáň a buňka má receptor na vitamin D. Odhaduje se, že přes 2 000 genů, tedy asi jedna šestina kompletního lidského genomu, je přímo či nepřímo regulována vitaminem D. Vyjděte proto na slunce a doplňte si vitamin D!
Specialisté na životní styl a další profesionálové v oblasti zdraví doporučují, abychom si dvakrát ročně nechali testovat krev na přítomnost vitaminu D (25[OH]D) a dodávali tělu vitamin D tak, abychom jeho hladinu v krvi udržovali na 50–100 ng/dl.
Vliv zánětlivých procesů
Harvardská studie odhalila, že cukrem slazené nealkoholické nápoje, průmyslově zpracované maso, rafinované obilí a dietní nealkoholické nápoje významně souvisejí se záněty. Sladkosti a cukroví jsou podle měření laboratorními testy CRP silně propojeny s nejsilnějšími záněty v krvi. Kliničtí specialisté zjišťují, že zvýšené hodnoty CRP jsou významným rizikovým faktorem pro srdeční onemocnění, diabetes, onemocnění ledvin, poškození nervů, rakovinu i autoimunitní onemocnění. Zánět je považován za primární spouštěč, který aktivuje rakovinu, diabetes a další nebezpečné geny, nosiče onemocnění.
Milující mateřské objetí ovlivňuje geny dítěte
Když krysí matka tráví čas olizováním, upravováním a péčí o svá mláďata, z jejích potomků vyrostou klidní dospělci. Ale malé krysy, které nebyly láskyplně vychovány, vyrůstají jako nervózní a úzkostní jedinci. Kanadští výzkumníci zjistili, že přítomnost či absence láskyplné výchovy ovlivňuje tu část mozku, která kontroluje hladinu stresového hormonu kortizolu uvolňovaného žlázami nadledvinek a ovlivňuje projevy genových receptorů v mozku.
Kortizol vyžaduje přísnou regulaci. Příliš vysoká hladina vede k vysokému krevnímu tlaku, vzrůstu hladiny cukru, hmotnostnímu přírůstku, emočnímu stresu a poklesu imunity. Jeho nízká hladina naopak vede k únavě, nezdravě nízkému krevnímu tlaku, nízké hladině cukru v krvi, výpadkům paměti a riziku autoimunitních onemocnění. Zdravé životní návyky pozitivně ovlivňují vyvážení produkce hormonu kortizolu a stabilitu nadledvinek. Odolnost a vitalita nadledvinek přitom výrazně ovlivňují naši schopnost přežít traumatická zranění, choroby nebo situace blízké smrti. Výše uvedená studie doporučuje, abychom každý den posilovali své zdraví láskyplnými objetími. Už jste se dnes objali s členy vaší rodiny?
Co platí pro krysy, platí i pro lidi
Mámy a tátové, s láskou pečujte o své děti. Proč by z nich měli vyrůst nervózní a deprivovaní lidé? Proč s tím nepokračovat i později a nevycházet vstříc emocionálním potřebám dětí? Proč nebýt milujícím rodičem v průběhu dětství i v následujících formativních obdobích jejich života?
Jak mohu změnit své geny?
Většina z nás má rakovinné geny. Ale to, jestli budou tyto geny spuštěny, závisí do značné míry na vás i na mně – na našich volbách a rozhodnutích, na jídle, které jíme, na tom, zda cvičíme či nikoliv, zda spíme dostatečný počet hodin, na množství vody, které vypijeme – na našem životním stylu.
Mysl a její důsledky
Někteří lidé svádějí své špatné povahové rysy a zvyky na rodiče. Vaši rodiče sice mohli být nedbalí, ale jakmile minulo vaše dětství, je čas postavit se na vlastní nohy, podívat se světu do tváře a říci: „Ať už byla má minulost jakákoli, nyní si sám zodpovídám za svou osobnost. Jsem pánem svého osudu.“ Totéž platí o našem zdraví. Od Boha jsme při stvoření dostali dar svobodné volby a náš výběr má nezpochybnitelné důsledky. Své životy utváříme vlastními rozhodnutími.
Při početí dostáváme sadu genů. Svým výběrem životního stylu ovlivňujeme, jak se tyto geny budou chovat. Tento výběr vypíná či zapíná geny. Svou volbou zásadně ovlivňujeme, zda budeme zdraví, nebo nemocní.
Rozlomit řetěz
Podle posledních zpráv vědci odhalili „gen nevěry“. Znamená to, že pokud ho mám, tak podvedu svou partnerku? Nesmysl! I kdyby to bylo v mém genomu, stále mám epigenom a jsem to já, kdo tiskne vypínač do polohy zapnuto nebo vypnuto. Já rozhoduji, zda se gen projeví, či nikoli. Já určuji, zda budu věrný, či nevěrný své partnerce.
Možná byl váš dědeček nevěrný. Možná byla vaše babička kuřačka a zamračená osoba nebo váš táta měl potíže se srdcem a vaše matka rakovinu prsu. Možná se historií vaší rodiny táhne řetěz problémů generaci za generací a pro vaše předky byl příznačný vztek, urážlivost, krádeže, lhaní, nemorální chování, alkoholismus, drogy, průměrnost, odmítání – a můžeme přidat diabetes, obezitu, vysoký cholesterol či vysoký krevní tlak. To vás však neuvězňuje v této historii. Můžete se rozhodnout, že stisknete vypínač…
„Špatná genetická informace se nemusí projevit, a to díky methylaci DNA nebo regulaci aktivity histonu. Objevy těchto složitých informací v živých organismech, jejich původ, smysl a možnosti praktického využití jsou předmětem hlavních otázek v současném vědeckém světě. To, jak na ně odpovíme, souvisí s naší životní filozofií. Věřím, že život nám byl darován superinteligentní osobností, kterou Bible nazývá Bůh. Přesahuje nás natolik, že jej samozřejmě nemůžeme žádnými vědeckými experimenty dokázat, ale dává nám vzrušující prostor pro spolupráci víry a neustále se vyvíjejícího poznání.“
Prof. RNDr. Vladimír Král, Ph.D., DSc.
