Projekty ADRA v Africe: Vybudovat nemocnici nestačí, mladí lékaři jsou naděje
Projekty na podporu a rozvoj zdravotnictví v etiopii a Keni vede ADRA již několik let. Čtyři nemocnice, které podpořila a z nichž tři stále podporuje, poskytují služby více než sto tisícům lidí ročně. Ještě důležitější než nové prostory a vybavení je fakt, že díky projektům Adry mohou své schopnosti zdokonalovat afričtí lékaři, kteří je pak využijí ve své praxi.
Vybudovat nemocnici nestačí
Když byla v roce 2012 dokončena stavba nemocnice v etiopském městě Leku, místní slavili. Jenže to byl jen začátek dlouhé cesty, která je čekala. „Nemocnice nemohla fungovat, protože neměla zdroj elektřiny. Nebyl tady funkční operační sál, porodní oddělení, lůžkové oddělení ani laboratoře. Také zde chyběl kvalifikovaný personál. To vše bylo naším úkolem pro další dva roky,“ popisuje koordinátorka projektů Adry v Etiopii Monika Šikulová.
ADRA postupně nemocnici vybavila biochemickou laboratoří, moderním ultrazvukem, rentgenem, pořídila vybavení operačních sálů a ubytovací zařízení pro personál.
Kromě nemocnice ADRA podporuje lékařskou fakultu ve městě Yirgalem. „Vznikla krásná symbióza mezi nemocnicí a fakultou. Medici získali možnost klinické praxe, nemocnice si zase může vychovat svůj budoucí personál,“ říká Monika Šikulová a upozorňuje, že je potřeba především posilovat místní kapacity a nesoustředit se jen na budování infrastruktury.
Nejdůležitější však je, aby projekt fungoval dlouhodobě i poté, co Češi z Etiopie odejdou. „Vkládáme velkou naději do mladých studentů medicíny, kteří jsou ještě plni nadšení a mají ideály a určité představy nepokroucené například negativní zkušeností s byrokracií,“ dodává Monika Šikulová.
Služby v Leku jsou zpoplatněny, avšak těhotné a děti je mají zdarma. „I tak se snažíme o to, aby ceny za ošetření byly co nejnižší a kvalitní péči si mohl dovolit každý, tak aby se pacienti nemuseli vydávat i na několikadenní cestu do jiných okresů.
Vydali se s Adrou do afriky, aby zaškolili tamní lékaře
Lékař Dalibor Stoszek z organizace DORRA odletěl vloni v září do Etiopie, aby tamním lékařům v nemocnici ve městě Leku předal praktické zkušenosti. Přivezl si mnoho intenzivních zážitků, prožil příběhy smutné i šťastné. Jedním z těch nejsilnějších bylo narození Gatisa, chlapečka, který málem zemřel.
Mladá žena jménem Hasset, jejíž jméno v amharštině znamená štěstí, byla zkušená rodička. Brzy tak přišla na to, že s jejím pátým dítětem, které se mělo brzy narodit, není něco v pořádku. Ve vesnici není zdravotní středisko, neexistuje linka záchranné služby, patrně v její vesnici ani není signál. Nezbývá než poslat manžela k sousedovi, který vlastní osla s povozem, zabalit si pár kousků oblečení a vydat se na půldenní cestu do nemocnice.
Po příjezdu do nemocnice si jde sednout do čekárny před gynekologickou ambulancí. Po vyšetření několika rodiček, které přišly dříve, je vyšetřena radiologickou sestrou, která podle ultrazvuku vysloví podezření na akutní ohrožení plodu. Přivolaný porodník okamžitě indikuje císařský řez a opět se ztrácí. Jde se podívat na sály, kde pracuje gynekologický personál z Česka.
Drama na porodním sále
Po několika desítkách minut se uvolní první sál a začíná se s přípravou na další výkon. Anestezii podává anesteziolog Islam Saleh, a jelikož vidí, že jde o sekundy, okamžitě Hasset zajistí dýchací cesty a dává pokyn gynekologovi, že může začít s řezem. Několik rychlých rutinních pohybů, děloha se otevírá a vytéká silně zakalená plodová voda. Špatné znamení. Dostat dítě z dělohy je pro gynekologa otázkou okamžiku, ještě podvázat a přestřihnout pupeční šňůru a už je dítě v rukou místního asistenta a naší porodní asistentky Elišky. Krásný kluk. Žel ale nedýchá, nemá srdeční akci, a tedy ani nepláče. Probíhá okamžité vysušení, zahřátí, odsátí z nosíku i úst, stimulace. Vše bez nejmenšího efektu.
Vidíme, že je zle. Anesteziolog a nejzkušenější záchranář se ujímá role vedoucího týmu, od této chvíle týmu resuscitačního. Naštěstí jsme od našich sponzorů přivezli resuscitační set pro novorozence, kterým začíná chlapečka dodýchávat. Karel s Olou se střídají u srdeční masáže, a jelikož mám největší přehled o tom, ve které bedně je jaké vybavení, stávám se spojkou. Ředím potřebné léky, připravuji kanyly, jehly, stříkačky, laryngeální masku, přesně podle pokynů anesteziologa. Čas utíká a naše práce je stále bez efektu. Sháníme deku na zahřátí, topnou spirálu. Léky musíme podávat do žíly, ale v tomto případě nelze najít ani tu nejmenší žílu. Kdybychom tak měli intraoseální jehlu. Při zmínce o ní ale někoho napadne, že stejnou službu u novorozence udělá široká kovová jehla zavedená do horní části bérce. Mireček se okamžitě chopí jehly a po chvíli strachu aspiruje kostní dřeň, neklamnou známku toho, že je ve správném místě. Aplikace do dutiny holenní kosti je ekvivalentní centrální žíle. Okamžitě podáváme všechny léky dle doporučených postupů pro resuscitaci novorozence. S každou minutou ale šance na obnovení oběhu rychle klesá. Přesto! Po necelých 30 minutách nepřetržité resuscitace hmatáme pulz a poté i spontánní dechovou aktivitu!
Hlavně neztrácet naději
Zdaleka nemáme vyhráno, ale s každou minutou se srdeční akce zrychluje a dech prohlubuje. Zanedlouho už dítě dýchá samo, jen s naší občasnou podporou a maskou s trvalým přísunem kyslíku. Devadesát minut po porodu poprvé zapláče! Jak krásný okamžik pro nás pro všechny. Druhý den ráno všichni spěcháme s malou dušičkou k inkubátoru. Ano, přežil. Dostal jméno Gatiso. Je tak trochu i náš. Za vodou však ještě není. V nejbližších dnech na něj čekají infekce, záněty, velmi pravděpodobně i následky dlouhého nedostatku kyslíku v mozku. Příběh je tedy pro nás šťastný. A pro Gatisa? Moc mu držíme palce.
