Caravaggiův Nevěřící Tomáš
Název tohoto obrazu je překládán jako „Nevěřící Tomáš“. Originál je vystaven v německé Postupimi v muzeu Palác Sanssouci. Když jsem toto místo navštívil, pronikavé zobrazení tohoto slavného biblického příběhu mne ohromilo. Dlouho jsem se na něj nemohl vynadívat, zkoumal jsem na obrazu každý detail. A toto dílo mne oslovilo jasným poselstvím: Bůh má zvláštní místo ve svém srdci pro ty, kteří pochybují, jsou malomyslní a v depresi.
Když nevěřící Tomáš přichází k Ježíši vzkříšenému z mrtvých, nikdo jej nenapomíná: „vidíš, já jsem ti to říkal“. Sám Ježíš Tomáše bere za ruku a vkládá ji do rány ve svém boku. Kolik milujícího pochopení je v tom gestu! Pohleďme na Tomáše, na jeho ustarané vrásky. Nechává Ježíše, aby jej sám ujistil. Na jeho tváři i na tvářích ostatních učedníků je vzrušené soustředění.
Tento obraz si objednal jistý italský aristokrat na sklonku roku 1600. Osloveným umělcem byl slavný Caravaggio, tehdy devětadvacetiletý. Pokud kdy někdo hluboce chápal Tomáše zápasícího se sebou samým, byl to právě Caravaggio. Tento umělec byl znám svým divokým životním stylem. Byl nevyrovnaný, žárlivý, násilnický. Jeho trestní rejstřík byl pestrý. Při jedné příležitosti se dostal do konfliktu i se zákazníkem, kterého portrétoval. Mrštil po něm paletou s barvami a odešel. Ale jedno nelze Caravaggiovi upřít – rozuměl prostým lidem. Pro svá fascinující díla si dokázal dokonale vybrat modely mezi prostitutkami, žebráky, nádeníky, lidmi ze samého okraje společnosti.
Takové rysy má i Tomáš na našem obrazu. Jeho tvář je strhaná, pohled je podezíravý, na rukou má okousané nehty. Takové lidi vidíme v rolích světců i na jiných Caravaggiových duchovních obrazech. Výsledek? Jeho převratná díla vystavená v kostelích oslovovala chudé lidi. Mohli se s nimi ztotožnit. Mohli si před nimi uvědomit, že svatí lidé z biblických příběhů byli vlastně jako oni sami – hříšníci, pochybovači, lháři, nevěrníci. A nacházeli v nich naději. Milovali jeho obrazy.
Caravaggio rozuměl Tomášovi, protože rozuměl tíživé depresi. Znal zklamání, smutek, zoufalství. Věděl, jaké to je, žít jako hříšník. Poznal dokonce i to, jak se cítí vrah: ve rvačce zabil člověka a svůj krátký život trávil jako psanec na útěku před spravedlností. Výjevy, které maloval, odrážely jeho vlastní zkušenosti.
Ale co to má společného s biblickým příběhem o Tomášovi? Tomáš nebyl zlý člověk. Miloval Ježíše. Nebyl prohnaný nebo líný, byl čestný a zbožný a věnoval celý svůj život Ježíšovi a službě pro něho. Jenže Tomáš snadno podléhal obavám. Byl jedním z těch, kteří nevidí sklenici zpola plnou, ale poloprázdnou. Více si všímal problémů než možností. Upadal velmi snadno do depresí.
Jednou Ježíš řekl svým učedníkům: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdy by tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte.“ Tomáš na to reagoval: „Pane, nevíme, kam jdeš, jak bychom mohli znát cestu?“ Každá věc se mu zdála neřešitelná, vždy přesně věděl, proč to nepůjde. A Ježíš odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život“ (Jan 14,1–6) – neboj se, nedívej se na problémy, ale na mě. Věř mi.
Po ukřižování a pohřbu se Ježíš zjevil učedníkům vzkříšený z mrtvých. Ti, kteří byli u toho, byli nadšeni a vzrušeně o tom vyprávěli i Tomášovi. Ten na nadšení svých nejlepších přátel opět reagoval mrazivými pochybami: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ Stejně jako ostatní prožíval zoufalství z nespravedlivého procesu s Ježíšem a z kruté popravy svého milovaného učitele. K tomu ale neustále bojoval i sám se sebou, se svou malomyslností, se svým depresivním životem. Jak nádherně popisuje Bible Ježíšův postoj k tomuto člověku: „Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: ‚Pokoj vám.‘ Potom řekl Tomášovi: ‚Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!’“ (Jan 20,25–27).
Tomáše tato zkušenost navždy proměnila. Ježíš zlomil a proměnil jeho srdce. Ne tím, že se mu ukázal vzkříšený. Vždyť mu sám řekl: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“ Tomáše, stejně jako miliony dalších malomyslných lidí, změnila Boží soucitná láska. Teprve z ní roste skutečná víra, důvěra Bohu, která přemáhá svět. V životě Tomáše se jejím vlivem začaly dít každodenní zázraky. Rozšířil křesťanství do Sýrie, Persie, Indie, Číny. Kázal o Boží lásce ke každému člověku, zakládal sbory, dělil se o svou neochvějnou víru. Když Portugalci připluli v 15. století do Indie, nalezli tam i křesťany, kteří odvozovali původ své víry od života svatého Tomáše. Očekávali druhý příchod Ježíše a jako On zachovávali sedmý den, svatou sobotu.
Snad i ty zápasíš s pochybnostmi, malomyslností a depresemi jako kdysi Tomáš na mistrovském Caravaggiově obrazu. Ale Bůh může proměnit tvůj život, stejně jako to učinil s Tomášem. A to je majstrštyk jeho lásky.
Sérii videozamyšlení Nealea Schofielda nad slavnými duchovními obrazy připravuje do češtiny internetová televize HopeTV.cz