Lze si představit Boha?

Přidávám plyn a řítím se po klikaté silnici vedoucí mezi stromy. Tu mě překvapuje levotočivá zatáčka. Tak ostrou jsem ji nečekal. Brzdím... Pozdě... náraz do stromu…Rána... Konec... Sundávám si kuklu s brýlemi, jsem trochu rozrušený, ale jinak v pořádku... Byla to jen hra. Virtuální... Všechno vidíte a prožíváte jako ve skutečnosti, ale je to jen úžasná počítačová iluze.

Je to iluze skutečnosti vytvořená programátorem, která napodobuje skutečnou realitu. Zabývat se otázkou existence Boha není fantazírování. Vede nás k tomu reálný svět, který nevytvořil člověk – příroda, která vykazuje inteligentní záměr svého Tvůrce.

Skupina nadšenců spustila rádiové vysílání do oblasti vesmíru, kde by podle nich mohla být obyvatelná planeta. Vysílají matematické rovnice, hudbu a jiné formy zpráv, které mají ukázat, že nejde o přírodní zdroj, ale o záměrnou, inteligentní zprávu. Ta má naznačit: „Haló, jsme tady!“ Nyní si to obraťme. Náš vesmír a naše Země jsou protkány jevy, které jakoby na nás volaly: „Haló, jsem tady!“

Lidé postupně odkrývali další a další světy za obzorem své dosavadní zkušenosti. A zjistili předivné věci: že všechno jsou uzavřené kruhy. Že energii nelze vyrobit z ničeho ani ji nelze zničit. Jen se nakonec přemění v teplo. Že život vzniká zase jen ze živého, buňka jen z buňky, druh jen z druhu... Je to šifra a její rozuzlení je jasné. Svět byl hotový již na počátku, jinak by nemohl být vůbec. Všechno ostatní není věda, ale fantazie.

Jak krásná je teplá letní noc, kterou stříbřitě osvětluje Měsíc. I ten nám však posílá zprávu. Jeho vznik není možné vysvětlit přirozenou cestou. Jak to, že se odtrhl ze Země? Nebo vznikl někde ve vesmíru – a Země si ho přitáhla svou gravitací? Nebo se Země srazila s jiným tělesem? Všechny tyto teorie byly vědci vyvráceny. Kdyby však Země neměla Měsíc, nemohl by na Zemi existovat žádný život. To, že máme čtyři roční období, a tím snesitelné rozložení teplot na celé planetě, je možné díky tomu, že Země je nakloněna vůči Slunci zhruba 22,5° od své svislé osy. Toto důležité naklonění je udržováno Měsícem. Působí jako obrovský stabilizátor, který udržuje naši planetu právě v této poloze vhodné pro život.

Tvůrce světa nám tímto zvláštním a unikátním způsobem zanechal zprávu: „Haló, já JSEM.“ Tak to vnímal i velký apoštol Pavel. V dopise křesťanům do Říma napsal: „Co lze o Bohu poznat, je zjevné, Bůh to zjevil. Vždyť neviditelné jeho vlastnosti lze poznat ze stvořených věcí, a to jeho moc a moudrost“ (Římanům 1,19).

V polovině 19. století se objevili pozitivisté. Tvrdili, že pravdivé je jen to, co lze poznat pomocí smyslů. Ostatní je, řečeno dnešními slovy, jen ona virtuální – vymyšlená, neskutečná – realita. Brzy se ale divili. Právě na pozadí objevů vědy v posledních sto letech se jako velmi chabý jeví výrok, kterým mnozí odmítají Boha. „A již jste ho viděl?“ Ještě koncem 19. století, když někdo začal mluvit o atomu, ho vídeňský pozitivista, filozof Ernest Mach, přerušil právě těmi slovy: „A už jste nějaký viděl?“ Definitivní důkaz existence atomů, z nichž se skládá veškerá hmota, přinesly v roce 1910 pokusy Ernesta Rutherforda. Poznatky, které se o atomech postupně získávaly, byly tak úžasné, že jen málokdo byl schopen tomu uvěřit.

Rutherford zjistil, že atom má sice tvrdé jádro, ale jinak je velice prázdný. Kdybychom atom zvětšili na velikost svatovítské katedrály, pak jádro uprostřed by mělo velikost mouchy, ale ta by byla mnohotisíckrát těžší než celý chrám. Dnes se také ví, že atom nemá nějaký tvrdý, lesklý obal, jak ho znázorňují ilustrace, ale spíše vypadá jako roztřepaný tenisák. Jeden ze zakladatelů moderní atomové fyziky – Werner Karl Heisenberg – řekl: „Atom se nepodobá ničemu, co jste kdy viděli. Mluvíme o světě naprosto odlišném od toho, který vidíme kolem sebe...“ Když se ho novináři ptali, jak si tedy máme představit atom, odpověděl: „Nepokoušejte se o to.“

Všechno, co jsme dosud zmínili, je jen slabým opisem tvůrčího díla Stvořitele a „náš mozek to vůbec nechápe“, jak řekl James Trefil. Tak jak si pak můžeme představit Boha? Nemůžeme. Ale můžeme v něj uvěřit. Takovou schopnost máme.

 

Kapitola z připravované knihy L. Švihálka: Základy