Ředitel ADRA v Keni: „Evropané, neztrácejte solidaritu a soucit.“

Manželství slováka Marcela Kaby a jeho české ženy Daniely bylo od začátku orientováno na službu a pomoc druhým. Po působení na pozici ředitele ADRA na Slovensku se Marcel v roce 2014 rozhodl přijmout místo ředitele ADRA v Keni. Do Nairobi se přestěhovali se svou rodinou. Zajímala nás nejen jeho práce v této východoafrické zemi, ale i to, jak vypadá život v Keni z pohledu jeho manželky a dětí.

Marcel KABA

Ředitel ADRA v Keni

Když jsi přijal pozici ředitele v Keni, měl jsi o zemi, lidech i práci zde nějakou představu. Odpovídala realitě, s jakou ses zde setkal?

Představu o práci jsem měl, protože jsem v ADRA pracoval jako ředitel už dříve. Měl jsem také možnost mluvit o práci s posledním ředitelem ADRA Keňa. Přesto musím říct, že některé věci byly úplně jinak, než jsem si představoval. O lidech jsem věděl, že jsou vzdělaní a kvalifikovaní, protože jsem při několika cestách do Jižního Súdánu viděl, že tam Keňané pracovali na vysokých a odborných pozicích v humanitárním sektoru. Překvapila mě přírodní různorodost Keni, vysoké ceny téměř všeho v hlavním městě, obrovská komunita cizinců a i to, že kromě muslimských a hinduistických věřících se tady téměř každý hlásí ke křesťanství. S odstupem času je zajímavé pozorovat, jak tyto skupiny dokážou spolu pěkně vycházet a společně žít.

V rámci boje proti chudobě učíte obyvatele zemědělským dovednostem. Jaké má tato osvěta výsledky?

Velmi mnoho lidí tady má vlastní malé farmy a zahrady a jejich potravinový nebo finanční příjem často závisí na úrodě a prodeji. Hodně zemědělských dovedností dávno znají. Zaměřujeme se proto na pomoc při skladování a prodeji úrody, v jistých extrémně suchých oblastech země jim pak představujeme rostliny, které dokážou růst i v těchto nepříznivých podmínkách, a techniky na zadržování dešťové vody nebo recyklace odpadové vody. V oblasti Mandera, kde přebývají zejména nomádské komunity, pomáháme chránit zdraví a produktivitu jejich největšího bohatství – velbloudů. Postupně se do jejich jídelníčku, jenž je postaven na produktech z velbloudů a koz, snažíme dostávat i více zeleniny. Někdy jsou výsledkem našich aktivit například přežití, zdravější jídelníček a s tím často související lepší růst u dětí, zvýšený finanční příjem z lepší úrody. Jindy jsou výsledky méně markantní.

Jaké jsou další programy, které v Keni realizujete?

Programy ADRA Keňa můžeme rozdělit do přibližně třech kategorií. První skupina aktivit je zaměřena na oblasti postižené extrémním suchem. V těchto lokalitách někdy prší jenom dva týdny za rok, úroda často nevyroste a děti musí vynechat školní docházku kvůli tomu, že musí chodit sbírat vodu z dalekých studen. Je běžné, že děti jdou dvě a víc hodin ke zdroji vody, čekají v řadě a pak táhnou plnou bandasku zpět. V těchto oblastech se tedy sna žíme vrtat více studní, šířit osvětu o rostlinách, kterým se v těchto podmínkách daří, a propagovat obnovu rostlinného porostu.

Další skupinou programů jsou ty, které mají za cíl specificky chránit životy žen a děvčat. Už víc než deset let pracuje ADRA Keňa na prevenci ženské obřízky. Říká se tomu ženská obřízka, ale ve skutečnosti se tento akt páchá na děvčatech už od osmého roku života. Tato práce vyžaduje pravidelný kontakt s děvčaty, ženami, které „řezání“ provádějí, staršími z komunit, představiteli vlády, personálem nemocnic, kde se obřízka často realizuje, učiteli ve školách i duchovními vůdci. V rámci těchto programů pomáháme rovněž ženám, které trpí fistulou (při fistule dochází k protržení vaginálního otvoru, jenž se pak spojí s dalšími tělesnými vývody; dochází k ní po těžkém nebo neodborně vedeném porodu nebo jako následek brutálního znásilnění). Ve většině evropských zemí o tom neslýcháme, protože porody se dějí pod dozorem lékařského personálu a často v prostředí nemocnic či klinik. Naopak v mnoha komunitách v Keni se porod realizuje doma, a tak je riziko komplikací mnohem vyšší. V případě, že rodička byla obřezaná, riziko se samozřejmě násobí. Ženy s fistulou žijí na okraji společnosti, nikdo nechce být v jejich přítomnosti, jejich manželé si nacházejí nové manželky. Mnozí věří, že fistula je znakem prokletí. Pomoc má většinou formu chirurgického zákroku, podpory v znovuobjevení vlastní hodnoty a při reintegraci do společnosti.

Třetí oblastí našich programů v Keni je podpora vzdělávání znevýhodněných dětí – zejména těch, které ztratily rodiče v důsledku HIV/AIDS. Pomáháme pokrývat náklady na školné a stravné a rovněž podporujeme jejich druhotné pečovatele (někdy se jedná o rodinné příbuzné jako strýce, tety nebo starší sourozence, jindy to mohou být sousedé a podobně), tak aby dokázali finančně péči unést.

Jak vám a obyvatelům v Keni mohou pomoci lidé z česka a Slovenska?

K tomu, co dále uvádí manželka, bych dodal, že je důležitá solidarita. Stejně nápomocná však může být i práce advokační – tedy snahy o šíření povědomí nebo přímo úsilí o dosažení změny třeba v obchodních bilaterálních vztazích mezi Keňou a Českou republikou. Křesťanské čtenáře tohoto článku bych, v duchu Žalmu 2, vybídl k modlitbě za představitele Keni.

Daniela KABA

Manželka ředitele ADRA v Keni

Jaké bylo tvé rozhodování ohledně stěhování do Keni?

Ještě předtím, než jsme se vzali, jsme mluvili o tom, že bychom rádi cestovali a žili v jiných zemích. Moje rozhodování bylo jednoduché. Vždy jsme chtěli vychovávat děti v různých, i chudších podmínkách, a tak jsme se velmi těšili. Keňa je nádherná země s krásnými plážemi. Zároveň je v celé zemi ale hodně chudoby. Hlavní město Nairobi je jedno z nejbohatších a nejdražších měst ve východní Africe, ale je také domovem největšího slumu v celé Africe.

Jak vypadá běžný den vaší rodiny?

Bydlíme ve městě Nairobi, které je postaveno přibližně 1 600 metrů nad mořem. V každodenním životě je to znát a do jisté míry si na to pořád zvykáme. Manžel má práci přes ulici, takže dokážeme spolu trávit hodně času a většinou společně obědváme i večeříme. V Nairobi je snad nejšílenější dopravní situace, jakou znám, takže blízkost pracoviště je opravdu výhodou. Máme rádi sporty, a tak pravidelně hrajeme volejbal a tenis a manžel chodí hrát lední hokej (ano, mají tu ledovou plochu :) ). Takže asi jako kdekoliv jinde na světě. Chodíme nakupovat do supermarketů. Máme tady hodně různých přátel a známých z celého světa (domácí, zaměstnanci velvyslanectví a EU, misionáři, lidi z mezinárodních firem, pracovníci z humanitárního sektoru atd.), a tak hodně volného času trávíme společně s nimi.

Jak život tam zvládají vaše děti?

Děti nic jiného neznají, jsou tu doma. Našemu synovi budou čtyři roky a tři a půl roku ze svého života strávil v Keni. Jsou spíš překvapeni ze sněhu a zimy. Nadmořská výška, kterou jsme zmínili dříve, způsobuje, že je v Nairobi celý rok úžasné počasí. Takže děti si vyhrají na zahradě přes celý rok. Další zajímavost je, že tu sluníčko zapadá každý den téměř ve stejnou dobu (mezi 18.00 a 18.30) – jsme totiž skoro přesně na rovníku. A to je úžasné na pravidelnost spaní, hlavně pro děti. Na dětech je také krásné, že nemají moc zábran a předsudků, a tak se velmi rychle seznamují a učí novým věcem. Například se už teď domluví anglicky (angličtina je vedle svahilštiny druhým oficiálním jazykem v Keni).

Když pozoruješ keňské děti/dospělé, kdy jsou podle tebe nejvíce šťastní?

Keňané jsou všeobecně veselejší a na jednu stranu uvolněnější než lidé z Čech a Slovenska. Při návštěvách Evropy mi tam teď všichni přijdou uspěchaní a utrápení. Když Keňan přijde na jednání o hodinu později, tak se tím příliš netrápí. Tohle neukazuje na neschopnost jako spíš na jiné myšlení a priority. Jiná země – jiné zvyky. Keňské děti mají radost z hračky, kterou si samy vyrobí, nebo rády hrají míčové hry. Zdá se mi, že všeobecně Keňané toho moc ke štěstí nepotřebují a ani o svém jednotlivém štěstí příliš nemluví.

Jaké jsou z tvého pohledu největší problémy Keňanů?

Tohle je otázka hlavně pro Keňany. Nemálo problémů souvisí právě s tím, že chceme jako lidi ze zahraničí definovat a řešit problémy v Keni. V Keni je například zastoupení téměř všech velvyslanectví, OSN a EU, tisíce humanitárních organizací a samozřejmě mnoho nadnárodních korporací. Všechny tyto instituce zaměstnávají neuvěřitelné množství zahraničních pracovníků s platy často stonásobně vyššími, než dostávají miliony místních lidí. Mimo jiné to má za následek, že ceny všeho jsou pro mnoho Keňanů nedostupné, a jsou proto nuceni mít i tři pracovní úvazky a žít ve slumech. Jsou oblasti v Keni, kde lidé mají jídlo jedenkrát za tři dny. Další problém je korupce politických lídrů, kteří patří mezi nejbohatší lidi v Keni. Mám ale dojem, že tento problém je blízký mnoha lidem i v Čechách, Spojených státech a jinde.

Je něco, v čem bychom jim mohli pomoci?

Je tady mnoho potřeb, ale také úžasných iniciativ: spravedlnost ve vybírání a také využívání příjmu z daní; asistence tisícům lidí na severu Keni, kteří kvůli rok trvajícímu období sucha nemají dostatek vody a jídla; podpora žen a děvčat a prevence ženské obřízky. Je užitečné podpořit lidi a organizace, které pracují na těchto věcech, a ptát se, do jaké míry jsou do nich zapojeni Keňané a do jaké míry je zohledněn jejich pohled a přístup. Jak v Keni, tak na celém kontinentu jsou miliony lidí, kteří jsou schopní a hrdí, a je proto dobré jim naslouchat a učit se od nich. Koneckonců, Keňa je země Keňanů, a proto jsou to oni, kdo by měli mít hlavní slovo. Pomohlo by také to, kdyby Češi a Slováci podpořili ty iniciativy, které usilují o férové podmínky pro keňské občany a produkty v EU.