Romeo a Julie? „Vyšinutí teenageři, kteří si berou život“
Současný švýcarský filozof Alain de Botton je českému a slovenskému čtenáři znám svým bestsellerem Lekce z lásky, kterým senzačně debutoval jako pětadvacetiletý v roce 1994, a několika esejistickými svazky jako Architektura štěstí, Útěcha z filozofie, Umění cestovat nebo Náboženství pro ateisty. Ve svém novém románu Lásky běh (Der Lauf der Liebe) se tematicky vrací ke svým literárním kořenům, ale zcela jinak. Namísto krátké, prchavé romance jako v Lekcích lásky, překvapuje čtenáře a recenzenty fascinujícím příběhem manželů, kteří jsou spolu třináct let a vychovávají dvě společné děti.
Jeho pozoruhodná kniha je přesvědčivou výzvou ke střízlivosti v lásce. „Velké literární příběhy o lásce se řídí dvěma vzorci nebo jejich kombinací,“ říká Alain de Botton. „První spočívá v tom, že milenci překonávají všechny překážky a nepřízně okolí, které jim brání v jejich lásce. Tyto příběhy končí, když konečně oba smějí být spolu, tedy začátkem správného vztahu a dokonalou blažeností. Druhým vzorcem je druh katastrofy: partneři rozvíjejí bezednou nenávist, s oběma je to stále horší, až se nakonec zabijí. Ale naprostá většina z nás není ani dokonale blažená, ani v sebevražedné náladě. Právě do tohoto velkého, ale téměř nenápadného pole obyčejné lásky přesídlil můj román. V tomto ohledu lze snad říci, že je skutečně čímsi nový.“
Obyčejná láska?
Uvedené šablony podle autora vládnou literatuře proto, že obyčejná láska se nám zdá nudná a drásavé drama nám připadá více vzrušující. Umělecké zpracování takové méně dramatické lásky je navíc obtížné, stejně jako její komerční zhodnocení. Existuje jen několik úspěšných příkladů – například film Další rok od Mikea Leigha. „Tento film je nádherným portrétem dospělého vztahu,“ říká Alain de Botton.
Bez vášnivé lásky si lze ale světovou literaturu jen těžko představit. Evropská kultura uctívá jako nejkrásnější milostný příběh Shakespearova Romea a Julii. „Přitom jsou to vyšinutí teenageři, kteří si berou život. Oba mají silnou neurotickou poruchu a dnes by byli případem pro psychiatra. Nebo Goethův Werther, další zamilovaný sebevrah. Je zřejmé, že máme špatné milostné idoly,“ míní švýcarský filozof. Romány podle něho už zničily milostné porozumění mnoha lidem. Po přečtení několika z nich se můžete snadno ocitnout v situaci, kdy v noci ležíte vedle svého partnera a myslíte si: Tohle není to, co jsem očekával. „Ironií je, že v nejslavnějším románu devatenáctého století, Flaubertově Paní Bovaryové, je hlavní postavou přesně taková žena, která pohrdne svým pozorným a houževnatým manželem proto, že její zdařilé partnerství je deformováno čtením romantických románů.“
Právě proto je de Bottonův Lásky běh románem, ne literaturou faktu. Má totiž být čímsi jako protilátkou, protože naše problémy s porozuměním v lásce pocházejí právě z románů nebo romantických filmů. „S románem přišly potíže s láskou a romantismus zničil šťastný partnerský život,“ míní filozof. Na světě je podle něho jistě více zjevnějších nebezpečí pro vztahy, ale román je hrozbou skrytou.
Zamilované aplikace
Romantismus vzkvétal současně s průmyslovou revolucí. Podle Alaina de Bottona se ukazuje, že současná digitální revoluce nezdravé pojetí lásky dále zhoršuje: „Digitalizace jen radikalizuje romantismus, říkám tomu hyper-romantismus. Zamilované aplikace ze Silicon Valley, které si dnes miliony lidí stahují do svých mobilních telefonů, šíří romantické představy o dokonalém souladu. Problémem je, že neexistují žádné dokonalé páry, protože nikdo není dokonalý a všechny naše problémy a nedostatky naše partnerství ovlivňují. To vede k velkému rozčarování, protože přes všechno naše úsilí stále zůstáváme pozadu za krásným ideálem. Digitální seznamka Tinder je ve skutečnosti nepřítelem lásky. Je příznačné, že dnes nejsou žádné aplikace, které by nám pomohly lépe porozumět partnerovi nebo řešit vzájemné problémy. Existují žel jen technologie zaměřené na seznámení.“
Musíme se lásce učit, píše Alain de Botton ve své nové knize. „Pilot absolvuje mnoho cvičných hodin, než vzlétne. Řidič si před jízdou platí lekce jízdy. Bankéř se léta učí své profesi, než začne obchodovat s penězi. To nám připadá zcela přirozené. Jen lásku z toho vyjímáme. Má být intuitivní a automatická. To je svérázná myšlenka a velká chyba. Lásce je třeba se učit jako každé jiné schopnosti,“ říká. „Svůj první román Lekce z lásky jsem napsal v jednadvaceti. Tehdy jsem byl přesvědčen o jednoduché romantické představě, že pro velkou lásku je třeba najít jen správného člověka a pak se všechny problémy vypaří. Šlo především o hledání lásky. Pak jsem našel lásku mého života a uvědomil jsem si, že to není tak snadné. Teď se zajímám o dospělou, zralou lásku.“
Bez ohledu na to, jak jste dospělí, je láska podle Alaina de Bottona vždy také velkou tragikomedií. Lidé nejsou nikdy zcela spokojeni, sex je neustálým pokušením a hrozbou. Je tu vždy velký potenciál pro takzvaný černý humor. A pro fungující vztah je důležité, aby se pár dokázal sám sobě i zasmát. I pokud vám váš partner jde na nervy, měli byste se na něj umět podívat s laskavou veselostí, vyzývá filozof.
„Jsem optimista“
Nová kniha Alaina de Bottona je také velkou obranou monogamie: „Budeme trpět tak či onak, bez ohledu na to, jakou formu vztahu považujeme za ideální. Ale monogamie má určitě mnoho výhod, zvláště z emocionálního hlediska. Nevěry jsou v naprosté většině případů projevem partnerských problémů a frustrací, ne, jak se často prohlašuje, výsledkem živočišného víru hormonů. Měli bychom zvažovat, jak křehká je naše psychika a jak velké škody nevěra způsobuje.“ Takzvaná sexuální revoluce šedesátých let je podle Alaina de Bottona pouhou iluzí, a škodlivou: „Mělo se za to, že dříve bylo vše sešněrované, trapné a skryté a že teď přišlo velké vysvobození. Konečně lze nosit bikiny, sledovat porno a mluvit o všem, opravdu o všem zcela otevřeně. Problém je, že to nebyla pravda. Většina lidí dnes stále nemůže mluvit o své sexualitě a popsat přesně své touhy, protože sex je komplikovaná, zvláštní a problematická záležitost. Pokud představitelé sexuální revoluce říkali, že sex se stane jednoduchým a snadným, nic takového nepřinesli, naopak.“
Svobodná volba partnera je podle švýcarského filozofa samozřejmě oproti dřívějším vnuceným a dohodnutým manželstvím přínosem. Ale v její současné hyper-romantické podobě nemůže být považována za všelék partnerských vztahů, domnívá se Alain de Botton: „Měli bychom spíše vycházet z psychologického chápání, ze skutečné reflexe lásky, s přihlédnutím k současnému kvalitnímu výzkumu. A jsem optimista. Naše chování k dětem se právě takto v posledních desetiletích zásadně změnilo. V dnešní době většina mladých rodičů usměrňuje své děti s větší moudrostí a lépe, než byli sami v dětství vychováváni. Proč by takový vývoj nemohl být možný i na úrovni partnerství?“
