Měl bych…jenže co když se mi nechce
Emocionální myšlení – příčina prokrastinace
Když si řeknete: „Dneska se necítím na to, něco dělat, ani nevstanu z postele,“ myslíte a argumentujete emocemi. emocionální myšlení však vede do bludného kruhu destruktivního chování, odkud nebývá snadné nalézt cestu ven. Právě ono stojí v pozadí epidemie obezity, závislostí a dalších civilizačních chorob.
„Mám chuť na čokoládu, a tak si ji prostě dám.“ Podobně uvažují kuřáci, alkoholici, lidé závislí. Stávají se oběťmi emocionálního uvažování a jejich emoce jim poskytují mnoho důvodů, proč setrvávat ve svém chování.
Prokrastinace je jednou z podob emocionálního myšlení
Prokrastinace je jedním z velkých problémů soudobé společnosti. Její podstata je velmi podobná emocionálnímu myšlení. Všimněte si podobnosti mezi následujícími výroky: „Dneska nemám náladu na učení. Nechám to na zítřek.“ „Dneska se mi opravdu nechce pouštět se do opravy plotu. Dám se do toho o víkendu.“ „Dneska nemám chuť vyrazit na návštěvu nemocné babičky, ale brzy za ní určitě zajdu.“
Prokrastinace odsouvá to, co bychom měli dělat, a určuje, co opravdu uděláme. Prokrastinační chování je zvláště svůdné pro jedince bojující s depresí. Depresivní člověk velmi často nemá náladu dělat nic. Cítí se zavalen okolnostmi, není motivován a nemá vůli změnit svůj neproduktivní život. Důsledkem je zesílený pocit apatie, neschopnosti a beznaděje. Není divu, že prokrastinace je jedním z typických projevů klinické deprese.
Prokrastinující myšlení se nám snaží namluvit, že nejlepší způsob, jak se vypořádat s životními problémy, je odložit je. Prokrastinující jedinec si říká, že úkol před ním je příliš těžký. Namlouvá si, že by takovým problémům vlastně ani čelit neměl.
Lidé odkládají mnoho úkolů: vyplnění daňového přiznání, psaní diplomové práce nebo domácí úklid. Prokrastinace však mnohdy vede k dalším problémům, jako jsou nedodržené termíny nebo zhoršené pracovní podmínky.
V boji proti prokrastinaci je nezbytné si uvědomit, že zodpovědnost, úkoly a stres jsou neoddělitelnou součástí života. Včasné řešení problémů může být nepříjemné, ale nakonec přinese člověku pocit vnitřního uspokojení.
Zkuste na to jít s chladnou hlavou
Pokud jsou před vámi úkoly, které odkládáte kvůli emocionálnímu myšlení, zkuste se přinutit a dokončit je. Pravděpodobně zjistíte, že to nebylo tak strašné, jak jste se obávali. Dokončení neoblíbených činností je velmi uspokojující a vede k výraznému snížení stresu. Jednoduše se do toho pusťte!
„Protože to tak cítím“ není relevantní důvod pro vaše chování. Jednat i myslet bychom měli promyšleně a pravdivě. Emoce a vášně mají v životě své místo. Emoční myšlení je však jednou z hlavních příčin zničených lidských životů. Kvalitnější a přesnější přemýšlení člověku pomáhá nalézt správnou motivaci a změnit životní styl.
V boji s emocionálním myšlením je nejpotřebnější identifikovat a ověřit předpoklady, z nichž vycházíme, a to ještě předtím, než dovolíme pocitům, aby nás zcela pohltily. Emoce nás mohou ovlivňovat, ale ne řídit náš život. Jen tak najdeme řešení, které je pro nás a naše záměry optimální. K lidskému bytí patří pocity i rozum. Lidé, kteří postrádají emoce, jsou ve svém rozhodování odtažití a chladní. Není možné uskutečnit své plány, pokud nepocítíte na počátku zaujetí a odhodlání. Ovšem rozhodování na základě emocí mívá dlouhodobě neblahé důsledky.
Naším cílem je nalézt rovnováhu. Získáme ji tehdy, když se naučíme nelpět na dané chvíli a momentálních pocitech, ale zaměříme se na budoucnost. Jaké důsledky bude mít toto rozhodnutí? Nejlepší cestou k nalezení odpovědi je racionální analýza. Správné rozhodnutí vám pomůže přetnout bludný kruh emocionálního myšlení a rozhodnout se správně.
Podle knihy Neila Nedleyho Ztracené umění myslet, Advent-Orion, Praha 2018