Neobyčejný život obyčejného motýla
Motýl je nádherné a něžné stvoření. Při pohledu zblízka je každému hned jasné, že prošel rukama pečlivého konstruktéra. Jeho barvy a kresba křídel jsou tak úchvatné, že se jim nerovnají ani ta největší díla světových malířů.
A co je překvapivé, tyto úžasné barvy nejsou způsobeny přítomností barviva! Vědci zjistili, že motýlí křídla jsou pokryta drobnými šupinkami s různě strukturovaným povrchem, který láme a odráží bílé světlo tak, že z něj vybere vždy jen určitou barevnou složku a vytvoří tak úchvatnou podívanou. Za šera by byl motýl téměř bezbarvý, ale jakmile vysvitne sluníčko, rozehrají se jeho křídla nádhernými barvami. To samozřejmě není zdaleka všechno, co dělá z motýla neuvěřitelné stvoření.
Naklást vajíčko na správný list
Motýl má jeden z nejdůmyslnějších životních cyklů, jaké v přírodě existují. Začíná svůj život jako malé vajíčko. Různé druhy hmyzu mají různě zbarvená vajíčka s různou velikostí, tvarem i povrchem. Motýli je navíc kladou na konkrétní listy rostlin. Například monarcha stěhovavý klade vajíčka pouze na list určité rostliny. Nejraději má klejichu a vybere si vždy takové listy, aby housenky, které se vylíhnou, měly dostatek potravy.
Většina housenek, které jsou dalším stadiem životního cyklu motýla, je uzpůsobena tak, aby se živila pouze určitým druhem rostliny. Monarchové mají rádi klejichy, takže kdyby z nějakého důvodu nakladli vajíčka na jiný druh rostliny, housenky by zemřely hlady. Housenka ze všeho nejdříve sežere obal svého vajíčka, který je bohatý na proteiny. A tady narážíme na první záhadu: jak může určitý druh motýla vědět, na který druh rostliny má naklást svá vajíčka?
Zakuklení housenky
Zažívací systém každé housenky je geneticky nastaven na trávení pouze určitého typu rostliny. Housenka ji požírá a roste, a když po nějakém čase dosáhne potřebné velikosti, řekne si: „Vypa dá to, že je nejvyšší čas, abych se zakuklila“ – a zakuklí se. Uvnitř kukly se housenka rozpustí do podoby vazkého slizu připomínajícího čínskou polévku. Kdybyste měli možnost se na ni v tu chvíli podívat, řekli byste si, že to určitě není nic živého, jen trocha slizké kaše. Ale ono to živé je a spouští se v tom ohromně složitý informační proces s odlišným genetickým programem než u housenky. Vytváří se zcela nový informační systém. A i když to tak možná nevypadá, uvnitř kukly toho probíhá opravdu hodně. Během určitého časového úseku se ta slizká kaše promění v nádherného motýla.
Z kukly ven
Když je motýl konečně připraven se z kukly vylíhnout, její vnější tvrdý obal začne postupně měnit barvu, od tmavé až po téměř průsvitnou. Dokonce lze skrze slupku vidět i barvy na křídlech budoucího motýla, který je ještě uvnitř. Celý tento proces trvá jen asi 12 hodin. Jakmile motýl slupku naruší, závěrečná fáze líhnutí trvá jen pouhé dvě minu ty, během nichž se z poměrně nevzhledné kukly na svět vylíhne úžasný, nádherně zbarvený motýl. Po vylíhnutí samozřejmě ještě nemůže okamžitě létat, musí se připravit, to znamená narovnat skrčené nohy a hlavně složená křídla. Udělá to tak, že do nich začne pumpovat krev, křídla se roztáhnou a mohou začít osychat. Aby potom mohl létat, potřebuje teplotu minimálně 26 °Celsia.
Změna genetické informace
Tento nový motýl ví, že už se nemůže živit listy rostlin jako dřív, když byl ještě housenka. Ani se o to nepokusí, zkrátka už má aktivovánu jinou genetickou informaci a ví, že teď potřebuje ke své výživě nektar. Ví, že má letět ke květu, vložit do něj svůj sosák a napít se pěkně zhluboka nektaru. Ale kdo ho to naučil? Kde v sobě vzal tuto konkrétní informaci, když víme, že náhodným slučováním chemikálií informace vzniknout nemůže?
Chemikálie informaci nenesou. Odkudpak motýl získal informaci o tom, kam má letět a čím se má živit? A jak to, že umí létat? Ve stadiu housenky se přece pořád jenom plazil a požíral listy a zcela určitě ani netušil, že existuje něco jako létání. A najednou je z něj motýl!
Proč se ale dál neplazí jako housenka? Jak ví, že od této chvíle už je z něj motýl a že může zamávat křídly a vzlétnout? A jak může monarcha stěhovavý vědět, kam letět, když se po vylíhnutí vydá na 4 000 kilometrů dlouhou cestu z Kanady do Mexika nebo jižní Kalifornie, aby tam strávil zimu?
Let lehounkého motýla
Napadlo vás někdy, jak létají motýli ve větru? Přestože vítr fouká po zahradě rychlostí 50 km/h, motýl v něm letí bez potíží, kam potřebuje. Nemává ustavičně křídly ani neletí přímo proti větru, ale složitě manévruje: chvíli je tady, pak zase tamhle. Je možné, že motýl dokáže nalézt ve vzdušných proudech kapsy, ve kterých je bezvětří. Jak složitý detekční a vyhodnocovací systém musí mít ve své hlavě, aby dokázal rozhodnout, kudy má letět a jak co nejefektivněji manévrovat! Kdyby někdo dokázal rozluštit tuhle hádanku motýlího letu, možná by posunul naše letecké možnosti o mílové kroky vpřed. Přitom všechny tyto schopnosti musely být zabudovány ve všech životních stadiích motýla počínaje vajíčkem. Motýl je zkrátka velkolepou učebnicí mistrovského designu a něžného umění našeho Stvořitele. Motýli jsou úžasní, nádherní tvorové s neuvěřitelnými schopnostmi. Je zvláštní, že si někdo může myslet, že by něco tak úžasného dokázala vyprodukovat pouhá evoluční náhoda.