Když modlitba nestačí...
Ken Haynes může vyprávět velmi zajímavý příběh. Před patnácti lety utrpěl vážné zranění, když se pokoušel při policejním zásahu zadržet podezřelého drogového dealera. V té době byl členem policejního sboru v jižní Kalifornii. Měl poraněnou pravou ruku, rameno, krk a zátylek. Od té doby trpěl vážnými migrénami, které se každý rok zhoršovaly. Ken vzpomíná:
Důsledky zranění byly natolik vážné, že jsem musel opustit policejní sbor. Přestěhoval jsem se do Portlandu v Oregonu, kde jsem si hledal práci v počítačovém průmyslu.
Před dvěma roky začala být bolest způsobená zraněními velmi úporná. Každý den jsem prožíval strašná muka a dvakrát nebo třikrát mě museli vézt na pohotovost, protože migréna byla opravdu nesnesitelná. Během těchto epizod jsem byl velmi citlivý nejen na zvuky, ale vadilo mi dokonce i dýchání osoby, která byla se mnou v jedné místnosti.
Vyzkoušel jsem všechny možné léky, bylo jich tolik, že by zaplnily jednu malou lékárnu. Předepsali mi i 130 mg morfia, aby se pronikavá bolest snížila a já mohl alespoň trochu „fungovat“.
Po celou dobu se moje manželka Kelly modlila za mé uzdravení a úlevu. Vypadalo to však, že je zřejmě mým údělem trpět až do konce mého života. Nikdy jsem se však nevzdával naděje, že se pro mě najde vhodná léčba, že mě Bůh uzdraví. Stále jsme se modlili a prosili o vedení a zdraví.
V lékařském časopise, který odebírám, jsem jednoho dne četl o diagnóze nazývané cervikogenní bolest hlavy (CBH), která bývá zapříčiněna úrazem krku. Vyskytuje se běžně mezi lidmi, kteří prodělali tzv. hyperextenzi krku (natáhnutí vaziva na krku) při autonehodách. Ve svém zdravotním zařízení jsem hledal někoho, kdo by měl nějaké zkušenosti s bolestí hlavy tohoto typu. Tiskl jsem z internetu článek za článkem a nosil je svým lékařům, aby mě patřičně diagnostikovali a léčili, ale marně. Všichni to okamžitě odmítali a tvrdili, že oni vědí lépe, co potřebuji.
Díky internetu jsme našli kliniku v kanadském Torontu, která měla zkušenosti s léčbou CBH. Zavolal jsem tam a řekli mi, že stanovit diagnózu mohou pouze po osobním vyšetření. Na cestu do Kanady jsme však neměli žádné peníze. S manželkou jsme se modlili: „Pane, jestli je to tvoje vůle, abychom se dostali do Kanady, tak tě prosíme, abys nám to umožnil.“ O tomto nápadu jsme vyprávěli i svým přátelům a prosili jsme je, aby se k našim modlitbám přidali v podobném duchu.
O několik dní později nám zavolal jeden z přátel a řekl nám, že jeho šéf nasbíral tolik bodů za letecké míle (bonusový program letecké společnosti), že nám daruje letenky – a nám oběma to umožní letět první třídou do Kanady úplně zdarma! To pro nás bylo velké překvapení a vlastně zázrak!
Kanadští lékaři nám však řekli, že kvůli stanovení diagnózy musím na klinice zůstat několik dní, což by stálo přibližně 2 000 dolarů.
Mezitím, a to bez našeho vědomí, jiní přátelé sesbírali peníze na náš pobyt. My sami jsme počítali s tím, že si budeme muset na pobyt na klinice vzít půjčku. Peníze jsme dostali i od dalších přátel a celková suma stačila na to, aby úplně pokryla naše náklady na stravu, pronájem auta a zbylo dokonce ještě i 2 000 dolarů na zaplacení pobytu na klinice. To byl druhý zázrak!
Letěli jsme do Toronta a tam mi potvrdili, že skutečně mám zmíněnou diagnózu. Lékaři v Kanadě nás odkázali na dobrého lékaře v USA, v Minneapolis, který by se mi mohl věnovat. Přijali jsme to jako součást našeho putování a byli jsme zvědaví, kam naše cesta povede.
Měli jsme tedy cestovat do Minneapolis. Nevěděli jsme sice, jak se tam dostaneme, ale věřili jsme, že Bůh nám pomůže a určitě najde způsob, jak se tam dostat.
Při návratu z Kanady domů jsem se v letadle setkal s mužem, který seděl ve vedlejší řadě sedadel. Vracel se domů z týdenní dovolené na Karibských ostrovech. Ze slušnosti se mě zeptal, odkud cestuji. Jen stručně jsem mu řekl, že jsem byl v Torontu ze zdravotních důvodů. To ho zaujalo. Chtěl vědět, jaký zdravotní problém musel být diagnostikován až v Kanadě. Řekl jsem mu o svých bolestech hlavy a o tom, že jediní odborníci, které jsem byl schopen najít, byli právě v Torontu. Zeptal se mě, jestli mě teď čeká neurochirurgický zákrok. To mne zaskočilo, protože mi velmi přesně popsal, jaká operace mne čeká.
Chtěl jsem vědět, kde pracuje. Byl to lékař ve zdravotním zařízení Lékařské fakulty Oregonské univerzity v Portlandu, která se zabývá zkoumáním a léčbou bolesti. Nejenže dobře znal mou diagnózu, ale byl ji dokonce schopen léčit! To byl pro mne třetí zázrak!
Ani nemusím říkat, jak jsem byl nadšený. Hned jsem si vyžádal jeho kontaktní údaje, abych mohl s lékařskou zprávou z Toronta, potvrzující mou diagnózu, požádat ve svém zdravotním zařízení o doporučení. Lékař z letadla mi dal dokonce několik vytištěných článků, které jsem mohl ukázat svým lékařům. Navíc tyto články také potvrzovaly stanovenou diagnózu z Kanady.
Po nějaké době jsem už seděl v ordinaci „lékaře z letadla“. Udělal mi několik dalších vyšetření, aby přesněji určil diagnózu. Zanedlouho se potvrdilo, že mám cervikogenní bolest hlavy a budu muset podstoupit operaci nervového uzlu (ganglia) na druhém obratli krční páteře. Měl jsem být operován na neurochirurgickém oddělení.
Jsem si jistý, že mi Bůh pomohl v mé životní krizi, abych potkal ty správné lidi, kteří se o mě postarali. Za mé uzdravení se řada lidí vytrvale modlila. A staly se ony tři zázraky. Bůh před námi otvíral cestu vždy, když jsme byli v koncích a nevěděli jsme jak dál.
„Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí.“ (Římanům 8‚28)
Podle knihy Richarda Dalyho Od krízy k víťazstvu, kterou vydalo v roce 2019 nakladatelství Advent-Orion, Šafárikova 9, Vrútky v roce 2019. Knihu lze objednat na www.adventorion.sk. Redakčně zkráceno.
