Svět není černobílý
MUDr. Jozef Čupka, MPH, působí jako všeobecný praktický lékař. Věnuje se také myoskeletální a fyzikální medicíně, preventivní onkologii, prevenci stárnutí a medicíně životního stylu. Zaměřuje se také na poradenství v oblasti odvykání kouření a snižování nadváhy a obezity. Mohli jste se s ním také několikrát setkat v pořadu České televize Sama doma.
MUDr. Josef Čupka se jako praktický lékař setkává s nejrůznějšími krizemi téměř denně. Proto jsme se ho zeptali, jak lze, podle jeho názoru, nejrůznější životní problémy účinně řešit:
Když se vyskytne krize či problém, tak máme tendenci na internetu vyhledávat informace a pak si udělat „vlastní“ názor. Často se však objevují zcela protichůdné informace. Jak se v nich můžeme orientovat?
Když člověk hledá odpověď na nějakou otázku, tak hledá argumenty – jak pozitivní, tak negativní – a většinou je možné najít obojí. To, že na nějakou událost či záležitost je možné mít rozdílný pohled, není nic nového – najdeme to například i v biblických příbězích. Samozřejmě dnes je na internetu a v médiích situace poměrně nepřehledná. Důležité je umět pracovat se zdroji informací. Když hledáme věci duchovní, tak se pídíme po zdroji – tedy po Bibli a duchovní literatuře. Pokud hledáme věci medicínské či zdravotní, tak bychom se měli obracet na ověřené zdroje informací – třeba na odborné lékařské stránky či weby určené široké veřejnosti, pod garancí jednotlivých lékařských oborů. Ideální je pak v případě zdravotních problémů konzultovat vše se svým lékařem. Žel v životě to může často fungovat jinak. Protože člověk je tvor emocionální, tak dává větší důležitost tomu, co mu řekne někdo, s kým má nějaký vztah a má k němu důvěru. A tak se může někdy stát, že to, co řekne kamarád nebo soused, je důležitější než to, co řekne a doporučí lékař.
Pro dobré zvládání jakékoliv zdravotní krize je vhodné mít dobrou imunitu. Jak ji můžeme posilovat?
Při posilování imunity je dobré používat spíše jednoduché uvažování – tzv. selský rozum. Každý z nás – odhaduji tak minimálně na 70–80 % – dnes již tuší a ví, co by měl dělat. Jako příklad bych uvedl zakladatele Lázní Jeseník na severní Moravě Vincenze Priessnitze. Působil zde na počátku 19. století. Založil svou léčbu na tom, že lidi „vytáhl“ z jejich znečištěného prostředí města do přírody, umožnil jim pohyb na čerstvém vzduchu a slunci a úspěšně aplikoval vodoléčbu. Současně také vytvářel určitou komunitu, kdy spolu lidé mluvili a sdíleli své obtíže. Ve fázi, kdy už založil lázně, tak v nich probíhaly i hudební koncerty a tím rozvíjel muzikoterapii. Tento přístup se ukázal velice prospěšný pro celkové zdraví a regeneraci organismu. Pro zlepšení přirozené imunity je tedy důležitý pohyb, čerstvý vzduch, zdravé jídlo, méně chronického stresu, dobrý spánek, harmonické vztahy a dobrá nálada. Jako křesťané také zdůrazňujeme i budování duchovního rozměru naší existence.
Jako Češi jsme známi tím, že když je nějaký problém, tak se hned vyrojí mnoho vtipů. Jak pomáhá pozitivní naladění vůči stresu – zvlášť pokud je dlouhodobý?
Humor pomáhá lidem vždy a všude. Je fantastické, že humor a vtipy vznikají, protože jsou určitou obranou proti stresu. Přináší to užitečný nadhled nad aktuální situací. A tento nadhled v životě všichni potřebujeme – mimo jiné humor je i v Bibli. Pokud nás neopouští humor, tak nás neopouští ani možnost dobré nálady. Ta působí proti tomu, abychom spadli do dlouhodobého chronického stresu, který je problematický. Jak dnes už z medicínských výzkumů víme, chronický stres negativně působí na organismus přes neurologicko-endokrinologicko-imunitní systémy. V konečném důsledku tedy chronický stres velmi ovlivňuje imunitu organismu a celkové zdraví.
Člověka v době krize často přepadají velké obavy. Co bys doporučil těm, kteří propadají strachu, jenž je někdy až paralyzuje?
Je určitý rozdíl mezi úzkostí a strachem. Pokud to mám představit na nějakém příkladu, tak úzkost prožíváme při představě, co bychom dělali, kdyby se v místnosti, kde se právě nacházíme s celou rodinou, objevil lev nebo tygr. Strach pak je reakce organismu, když už stojíme přímo proti němu. Proti úzkosti i strachu pomáhají činnosti či aktivity, o kterých jsme mluvili u posilování imunity organismu – kontakt s přírodou, komunikace s přáteli, zdravý životní styl, včetně správného výběru jídla, a samozřejmě velmi důležitý je i duchovní rozměr. Zdraví je totiž pouze jedním rozměrem našeho života, ale není vším. Vyšší smysl vlastní existence překračuje i mnohá tělesná klopýtnutí, která mohou přijít, jelikož nikdo z nás plně nezná svou DNA a ani „čáru života“, která je před ním. Pokud však nic z výše uvedeného nepomáhá, a člověk se přesto ocitá ve stavu dlouhodobé úzkosti či strachu, je určitě vhodné poradit se s lékařem nebo psychologem. V současnosti je možné účinně pomáhat i nemocem duše a nikdo nemusí neadekvátně trpět.
Mnoho lidí v krizi také prožívá samotu. Jak se s ní může člověk vyrovnat?
Samozřejmě je to otázka komunikace – nemusí být jen osobní; někdy pomůže telefonický hovor nebo kontakt přes sociální sítě. Problém „osamocení“ je tu však již dlouho. Do tohoto stavu jsme se v čase dostali jako moderní společnost, nebo dnes již vlastně postmoderní, kde došlo k oddělení fungování generací. Před 100–150 lety bylo naprosto běžné, že jednotlivé generace žily spolu, musely spolu vycházet a komunikovat, věděly o obtížích a strastech, které zrovna zástupci té či oné generace prožívají. Dnes je společnost víc rozdělena na mladou, střední a starší generaci.
Jak může víra v Boha a modlitba pomáhat v krizi, ale také v kvalitě života a harmonii?
Je otázka, co je v dnešním světě harmonie. Svět v současnosti není černobílý a nikdy také nebyl, ale určitým způsobem je více protichůdný. Vždy při rozhodování vážíme pro a proti. Při balancování v nejistotě naší existence může víra výrazně pomoci, protože nám umožňuje vystoupit z vlastní reality a podívat se sám na sebe, na život, na jeho smysl z jiného úhlu.
Člověk je tvor společenský – a komunikaci s druhými potřebuje. Máme v sobě však i „semínko“ tíhnutí k duchovnosti – a kdo ho rozvíjí, tak mu to pomáhá, protože vlastní existenci vnímá v širších souvislostech. A pak může procházet těžkostmi života s větším optimismem. Současně nebude v životě nikdy sám, protože za každých okolností je s ním i náš živý Bůh – náš Stvořitel a Vykupitel. A toho si osobně moc vážím.
Děkuji za rozhovor.
Otázky kladl Daniel Hrdinka.