Zeptali jsme se
Jedna lidová moudrost říká, že problémy nechodí po horách, ale po lidech. Co o nás vědí lidé, které potkáváme? Co víme my o nich? Čím v životě prošli? Co prožívají? Zeptali jsme se několika z nich.
Prožil/a jste ve svém životě nějakou krizi? Co vám pomohlo krizi překonat? Co vám krize „vzala“ nebo „dala“?
Daniel, 46 let, podnikatel
Největší krize mého života bylo hluboké vyhoření v důsledku nadměrné práce po dobu 10 let. Pracoval jsem 14–16 hodin denně, najezdil přes 100 000 km ročně a z nuly rozjížděl podnikání. Pak přišel tvrdý kolaps, kdy jsem nebyl schopen půl roku dělat vůbec nic. Pomohla mi má manželka, která mě v těch nepříjemných kolapsových stavech držela za ruku, přátelé, kteří mi prakticky pomohli, a také má víra v Boha, který je mou největší oporou v celém mém životě. Modlitba mi dávala vnitřní klid a naději, že se z toho mohu dostat. Bylo to období, kdy jsem měl strach, že jsem na odpis. Tato zkušenost mi dala větší pokoru a poznání, že nejsem neohrožený alfa samec, který zvládne cokoliv. Změnil jsem svůj životní styl, naučil se žít vyrovnaný život a lépe rozumím lidem s problémy. Krize mne také ještě více přiblížila k Bohu, kterému více naslouchám, nechám se jím vést a řeším s ním priority svého života.
Jiřina, 88 let, důchodkyně
Jedna z prvních krizí v mém životě přišla hodně brzy. Bylo to v době, kdy jsem začala číst Bibli a rozhodovala se, zda budu žít v souladu s tím, co říká. Moje rodina žila podle tradiční křesťanské víry a moje touha po změně se jim moc nezamlouvala. V rozhodování mi pomohla Ježíšova slova: „Kdo miluje otce a matku více nežli mne, není mne hoden.“ (Matouš 10‚37) Rozhodla jsem se pro Ježíše a tím jsem na určitou dobu ztratila svou pokrevní rodinu. Po nějakém čase, když zjistili, že žiji dobře a společně s novou „Boží rodinou“ v lásce Pána Ježíše, se naše vztahy zase napravily a měli jsme se možná ještě raději než dřív. Mé životní krize mne naučily důvěřovat Ježíši a jeho pravdě. Vím, že i v čase problémů a starostí mohu jít s Bohem ve svém životě dál. V krizích jsem zjistila, že to, co se na počátku jeví jako ztráta, vypadá později úplně jinak. Proto i v těch současných krizích pokračuji v tom, co mne naučily ty předchozí – více se modlím a prosím Boha, aby mi pomohl pochopit dobu, ve které žiji.
Jakub, 38 let, manažer
Domnívám se, že nějakou velkou, zásadní krizi jsem v životě neprožil. V mém případě se život skládá spíše z menších či větších překážek a výzev, kterým je potřeba se postavit a zvládnout je. Vždy mi pomáhá, když se mohu s danou negativní situací svěřit, rozvykládat ji se svými nejbližšími. Se ženou, se svým přítelem, s Bohem. Sdílení mi pomůže s odlehčením tíhy, kterou cítím, a jejich vhled mě často nasměruje k lepším řešením, než která jsem viděl já sám. Každá krize či překážka mě naučí něco do té další. V poslední době se učím dávat si od věcí odstup – časový i emoční. Často pak vidím problém jinak, než se zdál ve chvíli, když vyvstal.
Připravil Petr Zahradník